Scary Home or Game? 1/2

27. prosince 2014 v 15:07 | Adís Eliadora |  Jednorázovky
Nom..sem tady a přináším tak trchu hororovou povídku s názvem: ,,Scary Home or Game?"
Tento příběh je určen mé kamarádce Wendy, se kterou sem moje dětství prožila.


Scary Home or Game?

,,Už jdeš?" křikla dívka na svou kámošku.
,,Jo, jen.. Auu!"
Čekající kámoška zakroutila hlavou a vydala se svou kámošku trochu... podpořit, když v tom vyletěla ze dveří s poloobutou botou a tryskem narazila do vynervované čekající kamarádky. No, a byly na zemi.
,,Promiňˇ, nemohla jsem obout botu.." fňukla s falešným úsměvem.
,,Jaj.. ty si blbá.. " plácla se do hlavy.
,,Já vím.." špitla. A vydaly se do školy.
Jak přišly do třídy, bylo ticho... Opravdu pozoruhodné ticho.
,,Co je?" zeptala se hnědovláska spolužačky. Pokrčila rameny. Obě si šla sednout na svá místa a vyčkávaly učitele, že jim to vysvětlí.
,,Ták.." tlesknul ve dveřích. ,,Novinka! Přijde k vám nový žák!" usmál se. Všichni začali reptat...
,,Ticho!" zvýšil hlas. Zpozornili.
Ukázal rukou ke dveřím, z nichž vyšel blonďatý , hubený a pohledný chlapec. Vypadá spíš jako osmák než sedmák...
,,Tohle je Honza!" představil ho učitel.
Ticho.

,,Halo? Je tu někdo?"
Hnědovláska s vybledle modrýma očima se z bezvědomí probudila a uviděla vedle sebe svou kamarádku. Pak si ale zesláble všimla okolí třídy. Tma, rozbitá okna, mrtví spolužáci, louže krve, rozbité lavice... Se slabým tělem se jí rozmazalo celé okolí, skoro nic neviděla. Začala brečet. Najednou se tam ukázala silueta mužské postavy. Omdlela.

Obě přivázané se probudily v nějaké tmvé místnosti s mřížemi.
,,Ribičko?" ozvala se kamarádka z bezvědomí.
,,Hm?" pípla. ,,C-co se stalo?"
,,Já nevím.. od příchodu... toho kluka.. si nic nepamatuju..a někoho sem viděla..." ,,Víš co? Ty bys už neměla sledovat ty horory, máš z nich halucinace."
,,To vždÿ vtipkuješ i v krizové situaci, jako je tahle?" koukla na ní Wendy.
,,Ale opravdu... já se na horory nedívám a-" Ribička vytřeštila oči a s vyklepanýma rukama ukázala na mlhící se postavu.
,,Co je? Tohle už není vtipný!" Wendy se podívala směrem, kam Ribička ukazovala. Nic tam nebylo.
,,Hej Ribi! Tohle není fakt vtipný!" křikla.
Ribička začala nevědomě ječet, slzy ji tekly po tvářích a byla strachem vytřepaná.
,,Hej!!" Vykřikla Wendy a kamarádka přestala.
,,Ale tam n-někdo b-byl!"
,,Tak nevím, proč tady tak ječíš! Jsi normální?! Vždyť tam nic nebylo!"
,,Bylo! Já-já ječela?"
,,He-e? To si byla tak mimo?" překvapila Wendy otázka.
,,Já...n-neječela.." sklopila Ribi hlavu.
,,To je divné..." zamyslela se Wendy. Vždyt tu ječela jak-
,,Kde to jsme?"
,,Nejspíš.. ve vězení." řekla Wendy.
,,Pravda.." řekl chladný hlas, který seběhl oběma mrazivě po zádech. ,,Vítejte ve strašidelném domě." a zmizel ve stínech.
,,Cože?!" vykřikly naráz.
,,Štípni mne.." požádala Wendy a Ribička ji štípla do ruky až to měla červené.
Není to sen..
Najednou se jim oddělala pouta z rukou a otevřely mříže. Tak tohle... nechápaly už vůbec! Nový spolužák, chladný hlas, teď tohle! Pomalu vyšly, jakmile byly venku, mříže se zase sami zavřely.
0bě uviděly velkou už dávno starou cedulu se šipkou rovno, kterou následovaly.
Uslyšely hladové vrčení, od žádného zvířete...ale od člověka! Za rohem se objevil člověk s bílou krvavou košilí,bez očí, jen s černými stíny okolo nich, potrhané staré oblečení. Šel kulhavým krokem.
,,Poč zrovna my?" zašeptala Wendy. Zombie šel uplně jiným směrem než byly holky.
,,Chápu... moc neslyší a nevidí..." špitla Ribička.Wendy se zamračila.
Velmi pomalým krokem šli do roku, z kama se vynořil zombie. Strach jim koloval po celém těle.
Ticho. Už tam nic není, snad. Šly černočernou tmou. Chtěly se z tama už dostat!
,,Kampak, kampak?" ozval se opět ten chladný hlas.
,,Ven?" opáčila Ribi. ,,To Vás zklamu, to není možné děvčata..musíte vylézt nahoru. Tam čeká překvapení..." a zase zmizel.
,,Jak nahoru?! Si z nás utahuje nebo co?!" vykřikla. Ribička ji zacpala pusu a ukázala na míjející se schody ve zdi.
,,Ticho! Nejsme od něj 500 kilometrů! Musíš být taky někdy trpělivá..." zašeptala.
Ignorovala ji a šla do zakulacených schodů. Kamarádka za ní. Za několik minut byly navrchu a čekaly...na co?
¨Ribička uslyšela máchání křídel. Velkých. ,,Slyšíš to?"
,,Co zas? Já nic...teda-" přeřekla se, taky to uslyšela. ,,Ehm.. je to za námi, co?" ,,Ne, spíš se to přibližuje..." opravila Ribička.
Jak stály na vrchu kapličky obrovského domu, tak se objevila hlava velkého červenozeleného draka s šedými oči.
Kámošky se obejmuly a začaly pištět.
,,To se bojíte mého miláčka?" podivil se chladný hlas. ,,Hmm, jste první, kdo ho spatřil ... Gratuluju.." řekl.
,,Kdeje ten blondák ? vím, že tu je.." optala se Wendy s plným sebevědomím.
Chladný hlas se začal horlivě smát.
Co jsem řekla špatně?!
,,To zjistíte na konci.." pravil. ,,Tak hodně štěstí." a zmizel.
,,Až ho přístě uvidím, rozšlápnu ho jak mravence.." řekla Ribička se sevřetou pěstí.
,,Nápodobně.... ale .. ten jeho miláček je pořád za náma.. ž-že?"
V tom se ani nehly. Uplně stuhly... Trhly sebou, podívaly se na draka, který jim nastavoval svá záda.

Pokračování příště...

Líbilo? :3 :D

Další díl

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evule ariana jekielkova evule ariana jekielkova | E-mail | 2. ledna 2015 v 21:41 | Reagovat

ok máš tam chyby a pár řádků jsem nepochopila ale taky jsem trochu mimo že :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama