Dākunaito 8.kapitola

21. února 2015 v 15:28 | Adís Eliadora
A je tu další díl.. :) A zase..-_- krátké.. -_- :D Gomenn..:/
Krásnou sobotu přeju ^^

Co to se mnou je?! Co.. moje oči! zpanikařila, nikdy nepanikařila, ale teď to bylo jiné.
Prober se!
Nemohla odtrhnout zrak od zrcadla a jejích očí. Byly šedo-červené. Šedé jako měsíc a rudé jako krev. Opět uslyšela zpěv oného havrana. Otočila se.
Co je to?
Nic tam není.
"Aki!" zavolal už radši Unmei přes dveře.
"Jo!" odpověděla.
Stoupla si a dala si sama sobě facku.
Lepší, řekla si v duchu. Vzala si katanu a šla před dům za Unmeiem. Ale pořád měla ten divný pocit. Pocit, že někdo z jejich posledních blízkých zemře. Pocit, že se stane něco strašného. Pocit, že se stane něco s ní. Že něco špatného zjistí...
"Pojď," ukáže se tam Unmei a chytne Aki za předloktí.
"J-jo.."
"Kdo si myslíš, že s tebou bude bojovat?" zeptal se Unmei při trapném tichu.
"Nevím... Ten Yami, je zajímavý..." špitla. Zamlouval se jí.
"Hm, přemýšlelas o tom, že je nás lichý počet?"
Hm," zapřemýšlela se nad tím. "na co narážíš?"
"Že jeden z nás bude bojovat se senseiem..." řekl a pokrčil rameny. "Jen nápad"
"Nevíš co je možné." opáčila Aki. Už začínaly vidět plac, kde včera stáli. Viděly i siluety postav, které se na ně dívaly.
"Co tak čumí?" řekla si Aki v duchu.

"Skvrna.. skvrna ve tvém srdci. V tvých očích. Ve tvých měsíčních očích v rudé vodě."

Aki prudce zastavila. Popadla se za hlavu. Bolestně zasykala a zavřela pevně oči. Začaly jí pálit.
"Aki?!" ukázal se tam vmžiku bratr.

"Černá skvrna ve tvém srdci i očích..."

"Co jí je?" přiskočil z někama Supida-sensei.
"Nevím..-"

"Zabíjí tě to.. ta malá skrvna jménem Láska Rytíře.."

"-.. děje se jí to už dva dny." odpověděl Unmei.
"Iluze?" zapřemýšlel Supida vážně.
"Nemyslím si, v iluzi se hýbete, ale ne v realitě. Tak i s bolestí."
"Co tě bolí, Aki?" dal jí ruku na rameno.
Vytřeštila oči, podlomila se jí kolena, byla v pokleku a rukama u hlavy.
Ta bolest! Nemohla odpovědět přes ty pálící jizvy.
Konec. Ticho. Už nic se nedělo. Prudce oddychovala. Měla prudce otevřené oči, které se jí každou chvílí měnily z černé do šedé a červené, ale zpomalovalo to.
"Už jeto v pohodě." řekl hluboký hlas. Aki zpozorovala, jak se Unmei dívá vražedně za její záda, za kterými někdo byl. Ano, někdo se jí dotkl i na zádech, to zaregistrovala.
"Co to bylo, Madaro?" postavil se Supida.
"Nic vážného." odpověděl stroze a šel na plac, kde čekaly i ostatní.
Aki se dívala na jeho vzdalující se postavu. Je opravdu tajemný, ale kvůli komu to dělá? Kvůli... svému mladšímu bratrovi?
"Jsi v pořádku?" Unmei chtěl dát na její ramena starostlivě ruku, ale Aki ji odmrštila. Postavila se a postupně k Madarovi zrychlovala.
Náhle zmizel.
Jen tak- zmizel.
"Proč mně sleduješ?" zalaskal ten huboký hlas za jejími zády.
Zastavila. Polkla. Nemohla se otočit, spíš ani pohnout rukou.
"Já tě nesleduji.." odfrkla drze.
"Hm," zasmál se a pustil ji z genjutsu. "tím si nejsem moc jist." prohlásil a už čekal v řadě u ostatních Uchihů.
Jo, řekla si, bude z něj tvrdej hráč.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 21. února 2015 v 19:20 | Reagovat

takže urobila som si prestávku a čo tu nevidím nový dielik . Opäť skvelí dielik , som zvedavá čo sa stane nabudúce , už sa neviem dočkať až ho pridáš.

2 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 21. února 2015 v 19:34 | Reagovat

[1]: No, to já taky :D Protože jak sem psala, tak už sem skoro nevěděla o čem povídka je. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama