Scary Home or Game? 2/2

19. února 2015 v 14:08 | Adís Eliadora |  Jednorázovky
Nom..xD Další a poslední díl je na světě! :3 :D Takže doufám, že se Vám to bude líbit..:3 :) Je mi jasné, že to moc horor není, ale co už no..:D
"Je konec, Adís." jak to řekl ten kluk, tak za to nemůžu, že osoba, jejíž je povídka tam chtěla mé jméno :''( :D

Letěly proti studenému větru.
Drak přistál na Ledové hoře.
"Kde to.. jsme?" optala se Wendy nervozně.
"Tomuto místu se říká Ledová hora. Pan řekl, abych vám sem zavedl" řekl jim v hlavě. Obě přikývly. Vystoupily z velkých dračích zád a jakmile se dotkly nohama o zem, tak jim snad i kosti na led zmrzly.
"Auu.." skřípla Ribička mezi zuby.
"Jak se máme přes neco takového sakra dostat?!" vyjekla Wendy.
Drak se zamračil. "Musíte to zdolat díky silné vůli. Jinak vám nemohu pomoci... Hodně štěstí." a spojení telepatie se přerušilo.
Odletěl.
"On.. zmizel.." špitla Wendy. "Silná vůle? Ta je jen ve filmech. Vidíš, nedívám se jen na horory!"
Ribička na niudiveně hleděla a zároveň klidně?
"Silná vůle je toto," ukázala na srdce. "když překonáš srdce, získáš energii.."
"O čem to zase melete, paní chytrá?" zakroutila Wendy hlavou. Ribička pozvedla obočí. Ale vytřeštila oči a podívala se n své nohy, ony...
"Tato dívka má pravdu," přistoupil stín k hnědovlásce. "musíte překonat své hranice, aby jste podstoupily alespoň o krok." podíval se na Ribičku. "Ale ty jsi svůj cíl ztratila, stačí jen na chvíli zapomenout a je konec."
"Ano, ztratila." zašeptala.
"Už se nevysvobodíš. Je konec, Adís.." špitl stín a dal ji svou mrazivou černou ruku na rameno. Ribička něme přikývla a lehce namodralýma očima se podívala na Wendy.
"Proč máš modré o-oči?" podivila se Wendy.
"Víš... Tahleto hora je v tom samém domě do kterého jste vešly. Nejsme někde venku. A tento dům je zakletý, proto má modré oči, barvou této hory.
Když jsem poprvé vstoupil do tohoto domu, za mé činy jsem byl oddělen od reálného světa a žiji tady společně s ostatními. Stín jsem prot, abych pouze zastrašoval. Můžu měnit podoby, i na svépravé já, ale jen někdy. Wendy, Adís, toto všecno je hra, ve které bloudíme. Pokud se TI Wendy podaří vyhrát, zachráníš nás. I svu kamarádku. Dračí Felix, krvavý David (Dejvid), já, Mixie a Jan. Ten je na konci. Adís už nic nezmůže, je v koncích, její nohy spadly do Ledové hory, kde vysají její krev a stane se Ledovou dívkou. Běž a zachraň všechny tady.." prohlásil stín.
"Jak dlouho tu jste?" zeptala se optarně hnědovlasá Wendy.
"Hm.. přes dvaadvacet let, asi."
Cože? Pff.. "Takže... je to na mne." stín přikývl, objal Ribičku kolem ramen a zmizeli ve vánku větru.
Wendy zakroutila nad tím vším hlavou. Sykla bolestí, která ji svrabila v žilách u nohou. Ale přesto šla dál. Měla cíl, musela na konec!
Jeden jediný krok jí stál mnoho úsilí. Za třiceti kroky se před ní objevila kupa zářícího sněhu a zhmotnila se do obrysu mladé dívky, jejíchž oči pálily smutkem a zároveň zuřivostí.
"Nech srdce.. stejně je k ničemu." řekla zkysle.
"To tak není. Není k ničemu. Co bys dělala kdyby člověk srdce neměl? Nic, protože člověk bez srdce ním už není." její vlasy plynuly s ledovým nádechem.
"Kdyby si potkala lásku, poznala bys ten pocit trhajícího srdce a smrtící pocit." podívala se dívka na bílé nebe. Prázdno. Wendy ji mlčk pozorovala.
"Kdyby jsou chyby..." řekla Wendy nevědomky. Dívka k ní pohlédla, byla překvapená?
"Ano," konečně se usmála. Pravě. "ale je to smrt. Když ti láska před očima umírá, nemá cenu žít. Umřel tady, na tomto prokletém místě..."
"Ale má cenu žít. Protože duše mrtvého je pořád uvězněna v těle, které ji milovalo."
Dívka sebou trhla. Široce se usmála a dodakla:"Jmenuji se Mixie. Pokud tuhle hru dokončíš, Slibuji, že v realitě si tě najdu a zachráním tě já. Ať už by to byla jakákoliv situace." řekla ukolébavě a zmizela tak, jak se objevila.
Zachránit mne?
Wendy se ušklíbla a dala se do dalšího kroku. U konce nedalekého kopce se zjevily.. dveře?!
Dívka se rozzářila. O trochu zrychlila, ale pozastavila se.
Iluze.
Dveře se zamotaly do barvného klubíčka a Wendy se objevila v Bílé místnosti. Až pak si uvědomila, že letí.
"Vítej u konce..." uvítal ji jemný mužský hlas.
Jan je na konci...
"Jan, viď?" zeptala se Wendy do neznáma.
"Ano. A t Wendy ze 7B, že?" opáčil. Hnědovláska sebou škubla. Jak-?! Najednou se před jejími oči ukázal obrazec siluety mužské postavy ve škole rozmazaným okolím.
Otevřela ústa, jakoby chtěla něco říct, ale nevydala ani hlásku. Neměla slov.
"Ano, jsem ten "vrah" tvé třídy." řekl dřív než stačila něco na namítnout.
"Dám ti hádanku. Pokud uhodneš správně, ukončuješ iluzi, a společně i kouzlo v tomto domě." řekl nakonec. Wendy se připravila, ale pořád byla vykolejená, že ON je tím vrahem.
"Příčinou každé sebevraždy je nešťastný život- někdy k sám sobě nebo?"
Hnědovlásk polkla.
"Ehmm..." veděla co říct. Přemýšlela. Už jí nohy bolely, padaly do iluze. Už zapomíná na svůj cíl!
Příčinou každé sebevraždy je neštastný život, někdy k sám sobě..
Nohy ji zábly. Bolelo to. Iluze ji polykala.
Vytřeštila oči!
"L-láska!" už ji bílá iluze pohltila. Bylo pozdě. Viděla ještě jak.. se ten kluk usmál a otevřel pusu. Už neslyšela odpověď. Takže... už Ribičku neuvidí? Nikdy? Bude taky jedna z loutek této hry? Nebo-

***

Otevřela oči. K výhledu se blížily paprsky jasného světla.
Obklopovali ji lidé. Lidé!
Obrys dívky- ledová princezna Mixie. Kamenná křídla- Dračí Felix. Blonďatý Jan. Krvavý člověk- David. A poslední dvě osoby neviděla.
Otočila se a spařila černovlasého kluka s úsměvem, který doprovázel Ribičku na vozíčku.
Wendy se k ní rozběhla a v momentě ji obejmula.
"Zvládla si to..." špitla dívka na vozíčku.
Podívala se na kluka a Adís.
"Tohle je Zarit- stín." usmála se Ribička.
"Hodíte se k sobě." objevil se Jan za zád Wendy. Ta chytla záchvat, jak ti dva zrudly.
"Každopádně," řekla Mixie. "hra je u konce!" řekli všichni naráz a obejmuli se.

The End
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama