Dākunaito 11.kapitola

30. dubna 2015 v 22:48 | Adís Eliadora
Konichiwa,:3
Konečně jsem se uráčela napsat další dílek. :D Když se člověk nudí, co má dělat... :D No a když jsme u té nudy, udělala jsem i nový obrázek. :D Myslím, že je lepší, než ten předchozí..:P :D

Nyní probíhá souboj mezi Madarou a Supidem, jejich síly se přímo rovnají. Co se stane po náročném zápase?


část desátá

- "To je dobrý," řekl Supida a šel na plochu. "Nebudu tlačit..."

Madara se zakřenil.
"To nemusíte, pane." řekl.
Supida zavřel oči a potichu se usmál. "Nuže..Himitsu, odpočítávej."
"Tři, dva, jedna... TEĎ!" křikl a Supida vystřelil jako blesk. Madara mezitím jeho útokům uhýbal, když ho chtěl Supida zasáhnout, Madara vytáhl svůj meč a bodl, jenže Supida se nepřehlédnutě vyhl. Každý je užasle pozoroval. Byli oba silní a rychlí.
Nikdo nečekal, že Madara bude tak silný, jak se zdálo.
"Je silný," říkal si Supida v duchu. Himitsu přikyvoval, jakoby mu četl myšlenky.
Sensei zavřel prudce oči. Madara se ďábelsky usmál. Poté je otevřel a měl v nich červenou sílu třetího stupně.
"Hlavně to nepřehánějte, pane. Je to 'student'..." křikl Himitsu přes rachot, ozývajíc se z záasu. Aki byla jak přikovaná, vůbec nečekala, že je takto silný. Ta taktika.. pohyby.. síla.. Kdyby jí měla i ona. Madara i když bojoval, si všiml jejího pohledu.
"Kdo zemře, Aki-chan?" Zase ten hlas! Ten přinášejíc smrt!
"Běž z mé hlavy pryč..." řekla mu.
Hlas se rozesmál. "Vidíš ho?" 'Ukázal' na Unmeie, koukla se na něj. "Zemře on, nebo tajemný parťák?" řekl kysele.
"Běž! Vypadni!" křikla v duchu, až se to ozývalo v celém jejím mozku, ale.. city byly však silnější.
Hlas utichl. Byl pryč. Vzdychla. Podívala se kolem, zda si jí někdo nevšiml, snad dobrý.
Madara se Supidou byli vyřízeni. Boj probíhal už přes hodinu a ani jeden to nehodlal vzdát. Přerývaně oddychovali.
"Pane," poškrábal se nervózně Himitsu na šíji. "Měl byste skončit."
"Máš pravdu." přikývl a podíval se vražedným pohledem po všech. "Je načase to ukončit."
"Pane, takhle sem to nemyslel-"
Supida vyskočil a složil pečeť.
"Katon: Hosenka no jutsu!" vyvolal a z pusy mu vychrlilo několik ohnivých koulí, které se rychle pohybovaly k Madarovi. Dal ruce před sebe. Obklopil ho dým. Všichni zapli sharingan a Aki se nafučila.
"Hm." vzdychl překvapeně Yumi a šibalsky se usmál. "On snad senseie porazí.."
Asi to Supida slyšel, protože se podíval ještě ostřeji do dýmu. Když nic nečekal, spadl na zem a Madara se objevil za ním. Každý pak uviděl lesklou látku, která se odrážela ve sluneční záři. Čakrové nitky. Madara si získal čas, aby ho rozptýlil a chytil ho do pasti. Dle toho, jakou měl Madara výdrž, musel mít hodně silnou čakru.
Supida musel ke všem zhlédnout, zjistil, že ostatní jsou stejně překvapeni jako on.

"Chytré. Uvažuje rychle.. Z něj se stane jednou hrdina Konohy." zašeptal si spíše pro sebe a představil si Madaru, který je slavný pro celou vesnici. Ale smazal probíhající myšlenky a zkusil si pohnout. Nešlo to, proutky z čakry byly dosti silné.
Všichni se dusili při vidění senseiovy ruky, která se zvedala ke znaku vzdávání. Himitsu vyprskl údivem i ty brýle co měl na sobě.
"Je pravda, že bych to neměl přehánět." usmál se a všichni na něj zírali, jako na zjevení.
"Pane-" vykoktal Himitsu. Radši to ale nevyslovil, Supida měl zrovna úžasnou náladu, která se nevidí tak často. Himitsu k němu radši doklopýtal, aby náhodou nespadl, ten zápas se Supidovi zlíbil a taky ho dost vyčerpal.
"Minna.. " začal. "Zítra,... nastal ten den." polykal vzduch. "kdy budete bojovat..proti Senju.." řekl nakonec. Všichni byli v klidu, useli si to v hlavě přebrat. Aki se ohlédla po Madarovi i Unmeiovi.

"Prosím," řekla si v duchu. "Ať se to nestane. Byl to jen sen.. ?" roztřepala se jí ruka. Supida pořád něco žvanil, avšak ho neposlouchala. Byla ve svém světě, který jí připadal nemožný.
"Můžete odejít." řekl a všichni se rozcházeli do jiných stran. ki ale šla jiným směrem, než Unmei. Ukáazal na něj, ať jde, že ho pak dožene. Nevšimla si ale, že ji někdo sleduje.
Zstavila u velkého stromu, bleskově se otočila. Na onen osobě mohla oči nechat.
"Co tady děláš?" otázala se.
Kluk se ušklíbl. "Jen tak.."
"Máš dobrou náladu, po dobrém zápase, co?" Měla nevymáchanou pusu.
"Je to možný..."
"Možná víc než 'možný'.. " opáčila.
Madara se začal horlivě smát.
"Co je?" posadila se. Pohlédla na něj. "Proč si neřekl, že máš bratra?"
A je to tady.
Nálada klesla. Zamračil se. "Můžeš i lhát."
"Ale-" Aki měla na šíji kapky potu.
"Stejně... proč si o něm neřek.. "
"Jak sem řekl, můžeš i lhát."
"Tak-" nedořekla.
"Do toho ti nic není." "Ale jsi v mém týmu!" křikla.
"A co?" pozvedl tázavě obočí. Jeho černé oči se setkaly s jejími. Aki byla rudá vzteky, ale držela se.

Atmosféra se změnila - A to doslova.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 1. května 2015 v 14:56 | Reagovat

opäť úžasné napísané , už horím nedočkavosťou , ako to bude pokračovať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama