Three Hearts 1.díl | Keiko

1. května 2015 v 15:57 | Adís Eliadora
Ahojíí ! ^^
Tady přináším povídku o RPC postavě, z anime Magi ! :D
To anime.. je úplně boží! >< Jen je škoda, že to skoro nikdo nezná, třeba jako Naruta. :/ Je to fáákt užasný anime :3
A oblíbenou postavou se stal.... SINDIBÁD ! :33 ♥

CHTĚLA BYCH MOC PODĚKOVAT BLOGERCE ASUCE, KTERÁ UDĚLALA DESIGN NA TOMTO BLOGU! ARIGATO! ^^

1.kapitola
KEIKO

Většina rúhů mě nemá rádo, kdežto ... ta druhá polovina mě přímo zžírá zaživa a vždy, co jim přikážu, splní.
Ne, nejsem magi.
Na začátku jsem myslela, že to jsou pouze švitořící ptáčči, ale není tomu tak. Rúhové jsou inašii blízkými... Takže i táta s mámou.
Proč mi vastně pořád pomáhají, když mám na svém těle poskvrněno tolik hříchů, za nichž nejde zaplatit? Jsou to všichni ti, které jsem zabila, nebo mi v náruči poumírali?
Proč jsem dostala druhou šanci?
"Hnite se!" vykřikl obchodník a svým bičem škubal zuřivě o zem. Otroci přivázání železnými pouty jíkali, když se jim pouta zařezávala do kůže.
Černovlasá dívka s kamenným pohledem tohle pozorovala už pět let a pořád je tím nejvěrnějším otrokem Temného Tesáka. Ten se tomu jen zvesela ušklíbal a byl stále klidný.
Není radno jej podceňovat, je to ten typ člověka, který dostane to,co chce.
Když otrok malé holčičky upadl a všechny tím zastavil, obchodník k ní s bičem přiběhl a s ním jí jednu na záda natáhl.
"Michi!" vykřikla strachy její máma. Dítko vyjeklo bolestí, která se ozývala po celé vesnici. V mlčenlivém městě sice zůstalo ještě hodně lidí, avšak nemají odvahu se Temnému Tesákovi postavit. Černovláska při jekotu dívčiny vytřeštila oči a sklopila omluvně hlavu. Vražedným pohledem na něj mířila. Zorničky se jí zmenšily, měla toho dost.
"Co se děje?" zamračil se na ní.
"Nic," Pohled se jí změkčil, podívala se na otroky a bolestí se svíjející holčičku. Ona to cítí stejně jako dívka ve stínech.
"Jdeme!" vykřikl obchodník otroků znovu a otroci se dali do pohybu. Řetězy řinčely.
Podíval se na otroka ve stínu. "Keiko, vezmu tu holku." ukázal se na malou zesláblou otrokyni. Mohlo jí být tak sedm. Proč tak mladé?
"Hai." Dívka vyšla ze stínů domů, vyrazila za dívkou a klíčkem ji odepnula od ostatních. Za řetězy si ji k sobě přivinula a čekala na Tesáka.
"Výborně," ušklíbl se a vyrazil, lidé v řetězech za ním. Mrsknul bičem ještě více, otroci zrychlili.
"Všechno bude v pořádku." zašeptala jak neslyšněji mohla a malá dívenka s červenými tvářemi se usmála.
"S-snad ano.. d..děkuji.." špitla. Holčička se spletla, když si myslela, že otrok, který jí vede, je jako všichni ostatní. Že si to užívá... Taková pravda ale není.
Keiko dala prst na ústa a tím dívce naznačila, ať je radši potichu. Holčička němě přikývla a snažila se s nejcennějším otrokem držet krok.

Černovlasá klečela na koleni na studené podlaze a druhou měla nadzvednutou k podložení svého loktu.
"Keiko..." promluvil Jin temný Tesák, sedící za stolem plný jídla a pití.
"Ano, pane?"
Šéf se ušklíbl. "Co to mělo znamenat? Zklamala si mě."
"Nevím o čem mluvíte, pane." řekla.
"Vážně? Nedělej si ze mně srandu!" vykřikl a zuřivostí se rychle postavil.
Keiko sebou škubla, avšak zůstávala ve stejné pozici. Hypnotizovaně se dívala na červeno hnědou podlahu pod ní. Přikročil k dívce, která se mu klaněla před očima, nohou jí kopl do brady a Keiko přepadla dozadu. Chytila se za vymknutou pusu.
"Odpověz!" vykřikl. Teď nebyla pravá chvíle pro odpověď, když nemohla s pusou hýbat.
Pán zuřil. Dal ruku za zády a vytáhl svůj tenký černý bič. Keiko věděla co přijde dál. Zavřela oči, byla připravená na svůj bezvýznamný trest.
"Počkejte, pane." Oba se otočili za hlasem.
"Jak se opovažuješ-" Ano, Jin byl klidný, ale zároveň se v něj vařila krev, ale měl takzvanou kamennou masku, ze které nelze nic sečíst. Bičem zapráskal a namířil ho na kluka,který Keiko vyvaroval z jejího trestu, jakožto otrok. Keiko si stoupla a i přes palčivou bolest v puse vší silou kopla kupce do břicha. Neskácel se na zem, to by nebyl ten přezdívaný "TEMNÝ TESÁK".
"Jine," oslovila ho ledově a kulhavě si stoupla. Oči jí zářily pomstou.
Jin se zamračil a vyrazil po Keiko s bičem v ruce. Seběhlo se to tak rychle, že dívka málem nestačila uhnout. Keiko ale neztrácela čas a odrazila se od kluzké podlahy, noha jí ale sjela a bič jí mířil smrtelně na vaz.
Než se tak ale stalo, ten kluk se před ní postavil a získal tak ránu on. Při zásahu, který se rozléhal po hale, kluk spadl a zůstal nehybně ležet. "Ne!" zajíkala Keiko a přesunula se k němu.
"Keik-o," vykašlal krev. "buď.. jako.. p-táček.. n..n..a-" zeslábl. Panovalo ticho.
"N-na nebi..." dodala za něj a slz se jí rozkutálely po tváři.
"Z-zatraceně.." bouchla do země a sklopila se slzami hlavu. Roztřepala se nad ztrátou svého kamaráda, kterého znala sotva několik dní. Pomohl jí, učil a ... ukázal svůj pravý úsměv.
Jin se na zemi rozchechtal, pomalu se zase zvedal.
"Vidíš Keiko? Takhle dopadli všichni před tebou!"
"Mlč." zaskřípala mezi zuby. Pořád se smál.
"Ticho!" Vmžiku stála nad ním a propalovala ho pohledem, tím, když někoho ztratíte...
Vykřikla a začala do něj kopat.
"Mí-í," *kop* "pod-daníí," *kop* "na tebe... napí-" *kop* "napíšou odměnu-u." A letěla další rána, tentokrát silnější, až vyplyvl krev.
"A tobě... že se říká Temný Tesák?!" otázala se s pocítěním strachu. "Když tě dokáže 'pouhý otrok' i zabít?"
"Zemři!" vyjekla a kopla ho do břicha co nejsilněji mohla. Dívka otevřela oči, u níž byla skvrna červené krve. Zhluboka dýchala, uvolnila se a podívala se na klukovo bezvládné tělo. Chtělo se jí znova brečet, ale... nechtěla být jako ty děti ze slumu.
"Zellus! Zavolej Korase!" ozval se vyplašený hlas. Ozvala se i odpověď. Kroky sílily. Keiko si klekla před přítele a zašeptala: "Děkuji Ti."
"Hej!" vykřikl hoch s mečem, odvážným výrazem, roztrhaným oblečením a pouty na nohách.
Nemohl tomu uvěřit.
"P-pane?" díval se do kaluže krve. Temný Tesák byl poražen. Nikdo jiný však v místnosti nebyl.
Keiko šla tmavými chodbami a mířila tam, kde bývávala i ona s jejím kamarádem - žalář s otroky.
Vešla do místnosti a odemkla všem dveře i pouta na nohách, po kterých zůstávaly krvavé otisky. Všichni utíkali pryč. Někdo Keice zatahal za nohavici u třičtrvťáků, otočila se.
"D-děkuji," Byla to ta malá holčička, kterou si brala na starost. Její maminka stála za rohem a vděčně Keice přikývla. Keiko se pousmála a klekla si před Michi a pohladila jí po roztřepených vlasech.
"Utíkej Michi a buď volná." řekla trochu bolestně, dívenka přikývla a utíkala za mámou. Společně utíkaly pryč.
Zase byla sama. Páchla tu samota a dávné hladovění. Zamračila se a nejvyšší rychlostí se po bosých nohou rozutíkala k blízkému oknu a skočila do něj. Střepy se rozletěly na špinavou zem. Skončila na koleni a vstala. Možná ji pusa pořád bolela, ale ... zachránila je, to byl její plán.
Ještě však ne... zdaleka to není vše. Ještě není volná jako ten ptáček.


Keiko pochodovala městem, kterému před před pěti lety říkala domovem. Bylo opuštěné, jako každé jiné. Vzdychla, vzpomínala na dětství ve slumu. Do obrazu se vryl a ten kluk z Emistie. Zase se roztřepala.
"Už nikdy," zaskřípala zuby. "žádné přátele, kteří se dostanou hluboko do mého srdce. Nikdy..." Vzhlédla k jasně modré obloze jako moře v Sindrii.
"Nikdy..."

Pokračování příště...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Λsukα Λsukα | Web | 1. května 2015 v 16:16 | Reagovat

Moc pěkná kapitola :333
Magi je super anime *-*

S tím designem není vůbec zač ;))

2 Adís Eliadora Adís Eliadora | Web | 1. května 2015 v 16:18 | Reagovat

[1]: ^^ Jo, Magi :3 Aladin a Meloun Forever :DDDD
^^

3 Yuki Yuki | 2. května 2015 v 12:17 | Reagovat

Pěkná kapitola :) mohla by jsi mi poradit jak se dělají úvodky k povídkám pls ? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama