TH 3.díl | Chladná jako led

10. května 2015 v 11:15 | Adís Eliadora
Amon dívce zapečetil něco, co z hloubi duše nenáviděla - pocity. Potká však někoho, koho by mohla mít ráda, ale nemůže. A nyní... má touhu najít svou "ztracenou" sestru.



3.kapitola
CHLADNÁ JAKO LED
Černovláska se probrala. Hlava jí třeštila jako by se v ní vařila voda, chytila se za ní. Všimla si, že je noc.
Jak dlouho byla v bezvědomí? Hvězdy se jí odrazovaly v šedých očí a měsíc jí ozařoval lehce opálenou kůži. Zahleděně se dívala na bílošedou kouli na tmavě modré obloze.
"Zatraceně." Zase se jí zamotala. Cítila, jakoby se tu něco změnilo. Že... se změnila i ona.
"Keiko!" uslyšela a otočila za starší paní s lampičkou v ruce.
"K-kdo.. jste?" zeptala se bez žádného soucitu ani porozumnění.
Paní sklopila podrážděně hlavu. "Keiko?.. Aha. Ommlouvám se, s-slečno. Asi jsem si vás s někým spletla." Byla na odchodu. Keiko věděla, že paní Rinku zná, ale neví odkud - nemohla si vzpomenout.

Světýlko naděje pohaslo...


O několik let později

Balbád bylo kdysi tak úžasné obchodní město.. Dokud král nezačal mít půjčky a lidé tak nic neměli. Poté se rozhodl, že prodá i svůj vlastní lid, že jich je vlastně až "moc". Nebyl to král, který by uvažoval pozitivně.Po smrti jejich otce se vše změnilo...
Nyní se dočasně Balbád rozhodl, že pozastaví obchodní zásilky. Dokud však nedošel třetí princ Alibaba a neudělal z města svobodnou republiku. Tohle ale nebylo místo, kde dívka strávila veškeré své dětství, nikoli vzpomínky.
Jak byla otrokem Jina, chodívali sem na výkup otroků, hlavně tedy chudých slumů.
Dívka byla chladná jako temná džínova lampa. Amon ale však nebyl Temný džín. Už se neusmívala při nějaké vzpomínce, která jí proletěla hlavou.
Možná by to udělala, kdyby jen kdyby nešla do labyrintu.
Před ní se postal asi tak patnáctiletý kluk. Čekal, že má Keiko něco u sebe. Hypnotizovala ho pohledem, nakonec se jen ušklíbla a obešla ho. Měla pocit, že už netrpí, ale... co jí to vlastně zajímá, že?
Podívala se kolem. Pravda byla taková, že už nebylo takové rušno, jaké bývávalo.
S další a lehkým úšklebkem šla dál. Kluk zůstal přikovaně na místě.

Její život je jiný. Už není plný pocitů, nic už necítí. Ví jen to, že chce nabrat sílu a pomstít díky ní svou rodinu. To byl jediný cit, který jí zůstal?
Ale také jí zůstaly nakonečné vzpomínky na svou starší sestru Erieshu, která následně po jejích 8. narzeninách zmizela.
"Eriesho.. najdu tě."
Bojuje pro její nalezení, a bude, dokud jí opravdu nenajde.
Rodina jí říkala, že zmizela. Prostě jen tak beze slova odešla pryč. Tomu Keiko ale nevěřila. Ve čtrnácti letech (tedy o šest let později), když byla otrokem, zjistila, že její sestra stále žije. Nepoznala to jménem ale popisem, jakým jí jeden kupec popisoval. Nachází se prý v císařství Aru.
Královna nenávisti.
Nyní Keiko postupně zesiluje a chce jí najít, dokud neudělá něco zlého, jak název její osobnosti napovídá. Má snad džína? Nebo džnovu Temnou lampu?

A zase.. zase se v její hlavě zjevil obrazec fialovovlasého kluka (čili už muže.) Kdyby alespoň veděla jeho jméno!
Ulice vypadaly úplně stejně... opuštěně.
"Co se tady stalo?" zeptala se pána, který si dělal u svého příbytku jídlo nad plamenem ohně. Pohlédl na ní.
"Byl tu boj.. boj, který zařídil Balbádu svobodu. Jsme republikou, která... ztratila.. mnoho..lidí." byl podrážděný, asi ztratil tak jednoho ze svých příbuzných, ale... rúhové při určitě stojí.
Keiko sklopila hlavu, musela jen přeci trochu pocity hrát. "Omlouvám se za mou otázku." řekla.
"To je v pořádku, děvče." Viděla, jak se mu na očích lesknou slzy. Na patě se otočila a odcházela směrem ke království, chtěla se tam jít podívat. Aspoň..
Keiko procházela ulicemi s klidnými kroky. Zase nadhodila ten ledový pohled bez špetku citu.
Náhle zaslechla radosn pobrukování. Zatočila se za nejbližší roh.
Růžovo vlasá až červenovlasá holka s drahocenným oděvem šlapala radostně přes šmatlavou cestu.
Keiko si povzdychla a vyšla zpoza rohu. Červenovláska byla ale tak šťastná, že ze sebe dělala úplného šaška, přičemž nedávala pozor na cestu a narazila do bezcitného člověku.
Veselá dívka zrudla.
"O-om-omlouvám se!" V mžiku byla přikrčená hlavou na zemi.
Keiko to překvapilo. Vzpomněla si, že jen ONA se musela klanět před Temným Tesákem, kde zemřel i její jediný přítel. "Vstaň." pobídla jí Keiko ledově a dívka si nervózně stoupla.
"O-opravdu se omlouvám! Nedávala jsem.. p-pozor." Zase jí zrudla líce.
Co jí je? letělo Keiko hlavou. Vzdychla a rozhodla se rozejít, ale..
"Matte! (Počkejte!)" Dívka ji chytla za předloktí. Keiko si všimla, že se dívá na její "poloviční" zbroj.
"Kdo.. jste?" špitla mile. "Nikdy.. jsem Vás tu neviděla."
"Nejsem odsud," řekla Keiko. "Ale z vesnice Mali."
"Není to město... už opuštěné?" Bála se. Navzdory okolnostem nebyla moc společenská, ale chytila se konverzace s "kolemjdoucí" a bezcitnou dívkou.
"Já sem Kougyoku!" podala jí s úsměvem ruku. Keiko stála jak moucha přilepená k lepící pásce.
"Keiko.." zašeptala neuvěřitelně a podala lehce dívc ruku.
Kougyoku se usmála a dodala: "Ksem princezna z...císařství Kó." vysukala nakonec.
Princezna?! Keiko se odtáhla a chtěla si dát jednu, NE! Více facek!
"Eh.. to je v pořádku. Snažím se jít vstříc společnosti..." začervenala se.
"A-aha. Proto.. se tak červenáte?" Zase by si nejradši nafackovala!
"N-ne-ne.. jen.. se mi.. líbí..král-" zrudla. Ztichla, když uslyšela varovné zakřičení známé osoby.
Meče Keiko a "neznámého" se utkaly. Princezna se celá rudá a vystrašená schovala za sloup. V hlavě si představovala, že ti dva jsou psi zápasící o poslední sousto jídla. Kruté to představy.
"D-dost!" vykřikla. Oba se na ní ohlédli. "Prosím, nechte toho. Rozhovor se slečnou Keiko jsem začala já." poklonila se omluvně.
"Jsem její služebný - Koubun! Jen dotyk prstem!" To naznačovalo smrt. Dívka klidně vzala ten jeho varovný ukazováček a zakroutila s ním tak, až se "pan služebný" Koubun svíjel bolestí.
"Mám návrh!" vyjekla radostně Kougyoku. "keiko, zrovna jedeme do císařství Kó. Nemáš zájem jet s námi?" vřele se usmála. Určitě v rukávu i něco jiného než jen "odvoz" do císařství. Keiko to bohužel vytušila.
Koubun zkameněl, když si uvědomil, co princezna vlastně vyklopila.
"Je blízko císařství Aru?" vrátila se ke svému cíli. Proč pouhé dívce (které se princezna i štítí) nabízí odvoz? A dokonce princezna?!
"Ano!" přikývla.
Keiko s chladným výrazem dala meč do pochvy a přikývla. "Ráda ted," Zněla odpověď.
Služebný pěnil vzteky.
"Neudělat si žádné přátele," opakovala si. "Ani cit."

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama