TH 4.díl | Vetřelec

16. května 2015 v 21:53 | Adís
Hrdinka se dostává do Císařství Kó, pod vedením princezny Kougyoku. Její život je náhle změněn, má i své plány. Plány, které využije proti všemu a najde díky tomu svou sestru.
4.kapitola
VETŘELEC

Uvnitř vozu to bylo na pohled vcelku útulné, ale jakmile se tam mělo narvat více jak dva lidé, pohodlné to nebylo. Keiko měla zavřené oči s její obvyklou maskou, kterou nesundala a také nikdy nesundá. Kougyoku se usmívala jako sluníčko po dešti a Koubun asi neměl rád jinou společnost, než princezninu.
Keiko měla v hlavě svůj plán. Pokud princezně správně vyčetla pohled, poznala, že jí chce pod velení. Sice se jí to moc nezdálo, ale nesměla riskovat. Taky se jí nelíbila dávka pocitů temných a bílých rúhů, když se přibližovali k Císařství.
V duchu si vzdychla a zachovala si chladnou hlavu.
"Jsme tady," špitla Hime-sama a trochu zrudla.
"A je to tu zase." řekla si pro sebe černovláska. Koubun vylezl první a díky jeho pomocné ruky princezna bez problému vyšla z vozu, kdežto na Keiko se doslova vykašlal. Věnoval jí akorát pohled, říkajíc: "Ani na ni našáhneš!"
Hm, jak předpokládala, rivalové na první pohled. To bude ještě zajímavé...
Podívala se kolem. Čistá a tichá plocha s domy, jejíž barva byla jako šedá mračna a střecha byla jako rudé růže.
U největší budovy stála stráž, jakmile spatřila princeznu, ihned se poklonila. Kougyoku dala ruce do rukávů a spojila je.
Ona se stydí?
Keiko šla za nimi. Vmžiku před jejím obličejem byly dvě navzájem překřížené železné tyče. Zastavila bez důkazu překvapení.
"Je tu s námi." řekl Koubun s autoritou v hlase. Stráže přikývla a pustila jí. Dala se zpátky do pozoru při zavření velkých rudých dvěří.
Keiko si to vše s údivem v mysli prohlížela, nikdo by však nepoznal, co si právě myslí.
"Nee-san." poklonila se Kougyoku, a poté i Koubun za jejími zády. Avšak Keiko jen stála a změřila si pohledem toho, kterému se měla pravděpodobně uklonit. Nakonec se správně uklonila.
"Tady je-" nedokončila princezna.
"Z rodu Kenim." dodal červenovlasý muž s líbezným a stále klidným hlasem. Vlasy měl v uvolněném culíku zakončený až k jeho pevným zádům, a k tomu ladila dokonale narostlá bradka do špičata. Už jen když seděl, bylo poznat, že má vypracované tělo z válek, ikdyž přes to galantní a tlusté oblečení nešlo vidět.
"Zajímavé," Hlas se prohlubil po hale, ve které se nacházeli. Pomalu k ní přicházel. Zase ta vzpomínka... na otroctví - respekt k pánovi, a reagovat na každé jeho slovo...
"Klan Kenim byl před pěti lety vyhlazen. Divím se, že ty stále žiješ, tvé jméno?" prohlásil a zastavil se alespoň několik centimetrů u ní.
"Keiko." řekla automaicky jakoby byla otrok, s čímž se už dávno rozloučila. Za žádnou cenu se jí ten chlap nelíbil.
"A co tu pohledáváš?"
"Princezna mi nabídla odvoz k císařství Aru, ale mám ponětí, že má se mnou jiné plány, pane." podívá se na její plachý obličej. Asi.. to přehnala, co?
Na noze se k sestře otočil. "Je to tak?"
"H-hai. Nabídla jsem Keiko-san odvoz k hanicím, ale.. to nejde.."
He? NEJDE?! Keiko měla toho "tajnůstkaření" dost. Chtěla vystartovat, jenže by potom byl varovný poplach a .. žalář. Dobře si uvědomovala, že stojí před vyššími hodnostmi.
"Nepůjde? Přece jí tu nebudeme držet násilím." dodal.
"Hai.. ale..je to.. člověk, který.. má pevnou mysl a celé své srdce!" málem to vykřikla, jen na to neměla odvahu.
Cože? Řekli všichni pohledem na princeznu, pořád omluvně přikrčenou k zemi.
Pán se podíval na Keiko. "Co si o tom myslíš? Samozřejmě.. tu nejsi 'povinně'." řekl starší bratr princezny.
Poprvé pohlédla do těch krvavě rubínových očí. Jedovatě a nenápadně se pousmála a s drzostí v duši si stoupla. Máchnutí hlavy odehnala vlasy z obličeje a odhalila propalující zároveň klidný výraz ve tváři, se kterým se rýsoval i polovičný úsměv.
"Žádný problém, můj pane a paní."


Jestliže měla být Keiko poddaným princezny Kougyoku, musela v tom bohužel také hrát.
Třeba jí to pomůže. Požádá pana Kouena, zda jí nebude trénovat - když už, chce toho využít. Pokud něco nevyvede.. může se stát cokoliv.
Kouen byl prý legendární generální velitel západní armády, který chce vládnout světu. Podle svého postavení to jde poznat, jak se snaží o to, aby všeho dosáhl...
Jak slyšela, chce se setkat se Sindibádem - tedy králem sedmi moří ze Sindrie a "zabojovat" si.
A to jsou oba na takové vysoké úrovni, že by mohli zničit zapomocí železných nádob svět.
Na to, že je Keiko v císařství Kó teprve dva týdny, slyšela teda hodně prupovídek a začíná si na to pomalu zvykat.
Keiko vzorně následovala svou paní po jejím boku. Vždy nadhodila masku na své místo a klaněla se každému vyššímu postavení.
"Keiko-san, nepřeháníte to?" usmála se princezna.
"Tady je to přece.. zdvořilé." objasnila Keiko.
Zase se uklonila kolemjdoucímu obyvateli Císařství.
"Vetřelec!" vykřikl nějaký chlapecký s poměrně mladým hlasem.
Jeho oštěp letěl přímo k dívčinému krku. Než každý stačil zareagovat na pokřiknutí, Keiko dvěma rukama zastavila letící zbraň a hlavu v čas sklonila. Mrštila s oštěpem a jeho vlastníkem na pravou stranu od ní a princezny. Zjevil se kouř. Keiko byla v postoji připravena, jakobyby startovala při maratonu, očima pátrala po tichím kouři, útočník však vidět nebyl.
"Keiko-san-?!" Uslyšela výkřik Hime-sama. Chtěla jít dle hlasu. ale až ve stínu dýmu šlo poznat, že útočník se postavil do pozice obrany před princeznu.
"Pozor, je to vetřelec!" zakřičel znovu.
Dým se vytratil v hlubinách větru.
Keiko měla zase kamennou tvář, jen z malé polovinky nalomenou.

"Paní," uklonila se před princeznou, jakmile odešly z pozornosti císaře Kouena a Koubuna. "Slibuji Vám, že Vás ochráním."
Kougyoku se usmála. "Keiko, prosím.. vykej. A... já se umím o sebe taky postarat, neboj." v okamžiku ukázala na sponu ve vlasech a mírně se začervenala.

Měla vztek! Dala Hime slib! Se zuřivostí ve změnšených zorničkách a ve tváři vyletěla z místa jako střela a mířila s pěstí na "druhou" ochranu princezny, kterou měla chránit ona.
"Aaah!" Možná půjde do žaláře, či si vyžádá nějaký trest, ale.. něco slíbila. Není totiž dovoleno bojovat, jen přes povolení císaře.
Dunivý zvuk se snad ozýval po celém Císařství. Místo toho, aby narazila pěstí do cizího těla, narazila do tvrdého stříbrného a velkého meče, který držel pan červenými dlouhými vlasy.
Keiko vytřeštila oči. Prach se rozšířil a její a císařovy vlasy neposlušně poletovali pod návalem a střetnutí takové síly.
Jakile si uvědomila, KDO drží ten meč, hned jí nervy povolily a pěst sjela po meči. I pohledm sklouzla k zemi jako samotná ruka. Nemohla.. nemohla.. se podívat se těch očí znovu, nemá právo.
"GOMESAII!" vykřikla a okamžitě přiložila čelo k zaprášené zemi. Zaťala pěsti a stiskla čelist.
"Keiko!" přiběhla k ní Hime. Ale Keiko natáhla k ní ruku.
NE! Nesmí se přiblížit, neudělala svou povinnost! Za tohle by byla ztrestaná Temným Tesákem raz dva...
"Kougyoku," oslovil jí ten chladný hlas císaře a také jejího bratra Kouena.
Princezna si všimla jejího připraveného a zavřeného obličeje. Byla připravena na vše...
"Ano..nii-san?" Bála se i o ostatní?
Keiko - tedy všichni byli zvědaví, co císař řekne. Co vrchní prohlásí, to pravidlo.
"Pověz Hakurjuuovi, kdo je ta dívka zač, ať se to příště už neopakuje." Na patě se otočil a odcházel.
Všichni se na něj nevěřícně dívali.
Útočník - tedy Hakurjuu s černými vlasy a jizvou přes celou oblast oka si měřil svou dřívější protivnici.
"Hakurjuu, toto je Keiko-" Černovlásek přikývl a princezna svou větu nedokončila.
"Ne. Nemám právo už znát jeho jméno."
"Neudělat si žádné přátele, umřou ti v náručí," řekla si.
"Ani... cit." vykřikla do nicoty své mysli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mavis Mavis | Web | 17. května 2015 v 12:22 | Reagovat

Moc pěkný čas. Od včerejšího večera jsem začala číst. a Dnes ráno dočetla tuhle tu část. Jsi vážně šikovná

2 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 17. května 2015 v 12:25 | Reagovat

[1]: Jenom ty chyby mě štvou. :D A děkuji. Jsem moc líná je opravit. :D Gomenn.. :D ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama