Aratanaru kibō 1.kapitola

7. června 2015 v 22:19 | Adís Eliadora
Ohayo ^^ Já jsem hrozná. :D Plánovala jsem ji zvěřejnit po dokončení Dakunaita, ale.. mě to nedalo. :D Každopádně mě omluvte za chyby a užjte si první kapitolu, po které (možná) bude následovat další! :3 ^^

Začátky nejsou vždy jednoduché.
Začátky jsou ty, kterým tvůj život začíná a ukazuje nám jeho krutost, kterou musíme uzavřít s ďáblem. A proto... přežij až do konce..


1.kapitola
"Hej, Aimi!"
Zase ten hlas. Zase.. je to tady. Prudce jsem zavřela oči. Tohle probíhalo už od základní školy..
Nevím, co jsem komu udělala. Nikdy jsem nebyla problémová, vlastně... jsem si nikdy nenašla ani pravé kamarády. Jen falešné, kteří vás ihned odkopnou, jakmile něco odmítnete.
To je hold dnešní doba...

Neodpovídala jsem. Jako vždy to budou ty kecy, jaká jsem namyšlená fiflena. Radši strčím své bledé ruce do batohu a hledám učebnice na poslední hodinu. Asi jí to naštvalo, protože se na podpatku drze otočila a odešla ze třídy.

Já to nechápu...několikrát Matsuki učitelé nadávali, že musí chodit ve školní uniformě, a ona si chodí na pohodu ve svém oděvu. Holka by měla mít správně na sobě bílé triko a k tomu laděnou černou sukni, kluci taktéž bílé triko a černé džíny.

Vyložím přírodopis na lavici a lehnu si na ní. Přemýšlím o věcech, které by mě ani ve snu nenapadly.
Zazvonilo. Polovina spolužáků se vrátilo do třídy a posadila se na svá místa. Jakmile přišel učitel, všichni jsme se automaticky postavili a když sensei pokynul, sedli jsme si.

Slyšela jsem to. To stálé opakování... těch... pomluv, které si šuškaly dvě mé spolužačky. Jak neviditelné, když se na mě při otevírání pusy dívají.

"Paně bože... zase ze sebe dělá chudinku.. Vidíš to? Jak se dívá provinile na toho senseie? Jakoby jí 'pomohl'. Matsuki to všechno vyřešila, je úžasná, než... tato hlupačka." A docela hlasitě se zachichotaly. Sensei si jich však nevšiml, protože byl až moc zaměřený na učivo, které vysvětloval a zároveň ukazoval na tabuli. Stejně ho nikdo neposlouchal.
Už jsem je radši neposlouchala, jestliže se začaly bavit o "slečně Báječné", tudíž o Matsuki.. jak dokáže fikaně dostat kluka pod její vedení.

Kluci mi byli od začátku ukradení, protože i oni tehdy byli ti, kteří mě šikanovali pro "zábavu". Byly tu skupiny šprtů, sportovců, dealerů, či nějací, kteří měli rozum a byly normální a i ti toho byli zúčastněni.

Nejpopulárnějším klukem byl Yamato Tenji. Kdo ví, jaký doopravdy je, nikdo ho tak dobře nezná.. Jeho jméno visí po celé škole, nebo když kolem někoho projdete, vypustí z pusy jeho jméno. Nejčastěji to jsou holky, které o něm sní, jak hladí jeho havraní vlasy, dívají se do jeho jantarově modrých očí a vyměňují si vzájemné usměvavé pohledy. Slastí se roztékají, jakmile se usměje a rukou si přejede přes jeho nečechranou ofinu. Jeho nádherný úsměv taky okouzlí každou dívku, kolem něj. Děvkař? Kdo ví... říká se o něm tolik věcí.
Co to melu?! Nádherný úsměv?! Kdyby mě ty dvě od vedle slyšely nebo mi četly myšlenky, ihned by to věděla celá škola. A šikana by byla stokrát tvrdší než obvykle. (kvůli němu?)

Nikdo mě ani nenazývá jménem, jakoby o mě nikdy neslyšel.
Trapné taky je, když nějaký kluk (obvykle populární) se na mě otočí a udělá mi nějaký naschvál. Pak se nejhezčí holky kolem něj shluknou a začínají se smát dívce skopnuté na zemi.
Tátu jsem už žádala i o přestup, ale zaprvé; nedovolil by mi to a zadruhé; nic by se tím nezměnilo. Bohužel už od pohledu jsem ta svině světa, abych to řekla takto.
Chjo... co dělám špatně?

*crrrrrrr*
Všichni si hlučně sbalili věci a bez rozloučení s učitelem ihned s pokřikem odcházeli do šaten. Sensei stál jen přimrazeně stát. Ani se nijak nediví, takhle je to vždy, když má přijít na řadu víkend.
Zůstanu sedět v lavici a pomalu si balím sešity do šedého batohu. Sensei si mě všiml a opětoval mi milý úsměv.
"Pěkný víkend, Zuri." Jen učitelé mě nazývali jménem. Polovičně se usměji, při stoupnutí se pokloním a popřeji mu to samé. A s pomalou chůzí odcházím do šaten. Vsadím se, že budu mít ve skřínce zase papíry, na kterých jsou napsané samé lži a nadávky.

+++

"Jak jsem čekala." mumla jsem si spíše pro sebe a podívala se na tuctu malých papírků, kde už jsem spatřila malé kousky písmen a hnusných smajlíků.
Dřepla si a posbírala jsem je, aby zase na mě uklizečka nedolezla a nezačala mi nadávat, jak si nedokážu uklidit pouhé papíry.
Jakmile jsem je vyhodila, vzpomněla jsem si, že jsem ve třídě zapomněla žákovskou knížku. Zakoulela jsem otráveně očima, vzala batoh a vyrazila unaveně zpátky do třídy.

Vešla jsem a procházela starými poškrábanými lavicemi, až jsem došla k té své. Podívala se pod lavici a ztuhla.
"Copak hledáš, Aimi?" ozval se ode dveří posměšný hlas. Nemusela jsem se ani otáčet, protože jsem ihned věděla, kdo je jeho majitelem. Nehla jsem ani brvou, jen nervózně polykala všechny slova, která jsem jí doposud chtěla vykřnout do očí. Ale.... nemám na to, ona má více... posily?
He, má na své straně vlastně celou školu, proč ne...
Její kroky se blížily k mému batohu, který ležel u mých nohou. Uškrnula se a s chichotáním do něj začala kopat.

"Nehledáš náhodou toto?" Zvedla provokativně nad mou hlavou tmavě zelenou knížku se všemi známkami a povinnostmi. Chtěla jsem vytřeštit oči, ječet, utéct, ale.. to by bylo už po všem. Snažím se.. snažím se být silná. Všechno to přes sebe snést. Táta mi nevěří, prostě nikdo. Jsem sama, ale já přece nikoho nepotřebuji!
Uslyšela jsem rychlé svištění vzduchu, Matsukina noha přistála na mém břichu takovou ranou, až jsem vyplyvla krev.
"Vidíš, co děláš? Zase na tebe přijde uklizečka, jako minule!" začala se hrozivě smát, jako předtím. Jsem pro smích, nejsem nic. Jen loutka, vlastně... ani ta nejsem.
"Matsuki!"
Matsuki se otočila s úsměvem na tváři, když uslyšela svého "miláčka", pořád s nohou na mém břichu, které mě začalo pořádně bolet. Dusila jsem se kašlem, který jsem v sobě držela, už je kvůli tomu, že je tu ON a že by mě mohla Matsuki příště i zabít. Ale mohla. Úsměv jí ale zmizel, když se černovlasý kluk zjevil přímo před ní a moc šťastný nebyl. Měl zamračený pohled. To... na něj vidím poprvé a poprvé taky to, že chrání nějakou "šikanovanou" holku.
"Odejdi.." pronesl klidně a svůdným tónem. Matsuki to zřejmě nepochopila. Asi si myslela, že to říká mě.

Vřele se usmála a vší silou ho objala. Ano, nezapomněla ze mě nesundat ten její podpatek! Au!
Zamračil se ještě víc a odstrčil ji od sebe pryč. Jakoby byl jedovatý had. Zůstala přikovaně stát. Jo! Takhle se mi to líbí! No.... ale já mám co říkat, co?

"Odejdi domů." přidal do hlasu vážnost. Proč to dělá?
"Ale-" koktala.
"Hned!" Už i já jsem se tím hromem lekla. Zřejmě byla překvapená. Nikdy bych neslyšela, že by na ní někdo zvýšil hlas.
Matsuki se však hrdě narovnala a dala mu facku. Jen to šlehlo. Yamato otevřel po ráně oči a "jakoby se nic nestalo" se na ni podíval. Matsuki byla rudá ve tváři a měla slzy na krajíčku. Jen tak tak se držela, aby mu nedala větší ránu.
Ukázala na mě.
"Ty tu hnusnou nánu budeš chránit?! Jsi jinak v pořádku?! Víš co! Dělej si co chceš! Stejnak tě tato hlupačka hned omrzí! Je hnusná a-"

Myslela jsem, že jí teď dal facku Yamato, ale jen jí chytil za loket. Podíval se jí do očí a pronesl: "Matsuki, prosím... odejdi z této třídy." Za chvíli, já to cítila - jim rupnou nervy. Já tu tak stlačuju slzy z bolesti a oni tu "alespoň" něco dělají. Dobře! Úžasné! Nyní bych pravdu chtěla skočit z toho okna!
Yamato se naštval a táhl jí za sebou ke dveřím. Zavřel jí před obličejem a hlasitě vzdychl. Jen jsem mohla na něj oči nechat. Proč to sakra udělal!?

"H-hele-"
"Psst," dal si prst na ústa a lehce zavřel oči. Přemístil se ke mně a ukazováčkem mi cvrknul do čela. Mile se usmál a dal mi do tašky mou žákovku. Postavil se a šel ke dveřím.
"D-děkuju!" V mžiku se pokloním, zastavil se na pár sekund a s poloúsměvem odešel.
Tak toto.. mi bude v hlavě vrtat hodně dlouho. Ale proč zrovna ON?!
Mám chuť brečet, nikam nechodit.
Alespoň mě doma čeká Lilly...
---

"Nazdárek.."
Otevřela jsem dveře a jakmile jsem si vyzula boty, u nohou se mi začala lísat moje milovaná Lilly. Zamňoukala a já ji automaticky po položení věcí vzala do náruče. Začala mi vrnět do ucha. Pousmála jsem se a šla do kuchyně.
Lilly seskočila z objetí a ťapkala se najíst. Unaveně jsem si sedla na židli a zavřela oči.
"Každý den čím dál horší..." proletělo mi hlavou.
Lilly - jakoby mi četla myšlenky - se na mě obrátila a tázavě natočila hlavu. Na kočkách je asi nejlepší, že se na ně můžeme obrátit, ačkolic nám vůbec nerozumí. Vypadají ale, že s námi soucítí.
"Lilly.." poškrabkala jsem jí za ouškem a ona slastně zavrněla. Usmála jsem se na ní.
"Proč? Co jsem komu udělala?" zavzlykala jsem. Nejsem ve škole, tady se alespoň můžu vybrečet, i když je tu Lilly.

Jsem v koncích. Dva roky a až teď mám chuť se vzdát. Kdybych ale v pondělí nešla do školy, otec by mě asi zabil. To myslím vážně...
Otec je bohatý chlap, který si může dovolit snad cokoliv. Díky němu žiji sama v tomto domě. Nemá mě rád, ale kdyby neměl od soudce nařízené, aby se o mě staral, klidně by se na mě vykašlal.

to be continued...

| další |

Povídka bude vycházet každé pondělí - asi. :D ^^ A gomenasai za chyby! TvT
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yuki Yuki | 8. června 2015 v 8:47 | Reagovat

Je to úžasné :-)
Nejlepší! Skvělé!
Prosím piš dál dál a dál do konce věků
Inspirovala si mě k tomu ,že začnu taktéž s novou povídkou :-D
Budu se v autě nudit ..

2 Yatsugi Kuroyan Yatsugi Kuroyan | 8. června 2015 v 19:13 | Reagovat

Pěkný začátek, doufám, že bude pokračování. :) A mám dotaz, co znamená Aratanaru kibō?

3 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 8. června 2015 v 19:36 | Reagovat

[1]: Hehe.. Nejlepší určitě ne, ale děkuji. ^^
[2]: To je tajemství :P Zjistí se to postupem částí v příběhu. To prozradit nemohu. Gomen. ^^

4 Yatsugi Kuroyan Yatsugi Kuroyan | 8. června 2015 v 19:49 | Reagovat

[3]: Tak já si počkám. ^^

5 Λsukα Λsukα | Web | 10. června 2015 v 18:38 | Reagovat

Taková zamilovaná klasika :3 ~ něco pro mě, určitě pokračuj, budu se těšit ^x^

6 Adís Adís | E-mail | Web | 10. června 2015 v 18:44 | Reagovat

[5]: Přesně. :3 Potřebovalo to jiné téma, než sci-fi a fantasy. :D

7 k2007 k2007 | E-mail | Web | 13. června 2015 v 19:27 | Reagovat

Tak jsme si říkala, co si od tebe přečtu, když mi píšeš pořád takové milé komentáře :'3 Do začátky jsem se rozhodla pro tuhle povídku a prostě úžasné! Musím si od tebe přečíst něco dalšího, píšeš skvěle :'333

8 Alida Alida | Web | 21. června 2015 v 12:29 | Reagovat

Páni! Skvělé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama