| Spojeni krví | with Sumiya

2. července 2015 v 15:30 | Adís x Sumiya |  Jednorázovky
Tady Vám přínáším jednorázovku, kterou jsem seskládala se Sumiyou - hodně velkou yaoistkou. Její spoluautorka Sakakibara někam utekla a tak hledala spoluautora. No jo no, a já se přihlásila. :P :D

<< VAROVÁNÍ; Povídka obsahuje YAOI (kluk x kluk) !!


Procházel jsem temným lesem, a přemýšlel, proč se na mě vrhli hned tři vlkodlaci. Ne že by měli nějak navrch, ale je to zvláštní. Na jednom místě hned tolik čoklů. "Aah." Povzdechl jsem si, a prohrábl si své tmavo modré vlasy. "Co teď?" Zašeptal jsem. Je tma. Nikde nikdo. A já tu musim lovit ty bestie. "Aaah! Kam jsem se to dostal..." Zašeptal jsem znovu. Najednou zakřupali větvičky ve křoví. Hned jsem se otočil, a vytasil zbraň. Pomalu jsem přešel k tomu křoví, a rozhrnul ho.

Zakňučel a utíkal pryč. Krvavá rána zanechávala potůčkové cestičky. Ostatní dva vlci jen zavrčeli a utíkali za svým zraněným parťákem.
Zabijácky jsem se díval na toho týpka, co zranil Kimiku, který radši pelášil pryč. Tiše zavrčím a zezadu se na něj vrhnu. Mé oči jen zablykají.

Ten čokl na mě ze zadu skočil, a zakousl se mi do ramene. Docela to bolelo. Odtrhl jsem ho od sebe, a mrštil s ním o strom, až to zadunělo. Něco jsem zabručel, a z vnitřní kapsy vytáhl dva menší nožíky, které jsem pak vrhl po tom vlkovi, kterého jsem odmrštil ke stromu.

Zajíkal jsem a má vlčí podoba to už nevydržela.
Lidé od začátku netušili, že vlci se dokázali přeměňovat na člověka, který se mezi ně i skrýval... To byl problém, kterého se člověk bál.
Spadnu na zem a má vlčí podoba už odpadala. Cítím jak mi srst mizí z kůže.

Chvíli jsem stál, a ani se nehl. Buď mám vidiny, nebo se opravdu proměnil. No, je to sice překvapení, ale aspoň je to kluk. "Hej ty!" Zavolal jsem na něj chladně. Jen sebou cukl, ale dál se nehýbal.

Každý normální lovec by na mě ihned vyletěl a zařízl mi dýku do hrudi, jenomže tento to neudělal. Ještě se mnou mluví.
Hlavou mi vrtá, co mi překazilo podobu. že by ten chlapík měl nějakou moc.. ?
Přidušeně jsem zakašlal a dál se nehybně válel na zemi. Zaslechl jsem kroky.

Přiblížil jsem se k němu, a prohlídl si ho zblízka. Hmmm, je roztomilý. Klekl jsem si k němu. I když bych to dělat neměl, nějak se mi tohle stvoření zabíjet nechce. Mohl by se hodit. Nad svými myšlenkami jsem se jenom ušklíbl.

Bolestně jsem zasyčel, aby odešel, ale on udělal opak. Vzal mě přes ramena a vedl mě z lesa někam pryč. Chtěl jsem zavýt, ale neměl jsem dostatek sil. Co ten lovec ksakru dělá?!
Měl jsem na sobě jen šedé džíny. Bílé vlasy mi spadly do pevně zavřených očí. Chce mě určitě zabít na nějaké plošině plná těch zabijáků.
"Nevrč mi laskavě do ucha," špitl chladně a stiskl mě ještě víc.

Pomalu jsme vycházeli z lesa. Furt něco vrčel, ale i když mi to bylo nepříjemné, vydržel jsem to až ke svému domu. Vešel jsem na zahradu, a pak do domu.

Celkem dlouhá cesta, chtěl jsem zašeptat, ale radši jsem to neriskoval. Ještě v puse cítím tu divnou pachuť krve z jeho ramene, na které se nosím jak princezna.
Položil mě opatrně na postel a já jen zaskučel bolestí. Bolelo mě celé tělo.
"Zůstaň." nařídil mi. To si snad dělá srandu. Jsem snad nějaký domácí čokl?! Vlk a pes je úplně něco jiného!
Slyšitelně zavrčím. Lovec se zastaví. A .. sakra.. Bleskurychle se u mě objeví a nadzvedne mi bradu tak, abych se mu díval do těch tmavých očí.

"Nějak moc si dovoluješ..." zavrčel jsem, a víc se mu zahleděl do tváře. Trochu mu zrůžověli tváře. Nad tím jsem se pousmál a zase ho pustil. Otočil jsem se, a šel si sednout do křesla, které jsem měl pod oknem.

To je divnej týpek, proletí mi hlavou. Už jsem si myslel, že si jde tesat nože. Jen mě z dálky propaluje pohledem.
"Co je?" špitnu a koukám se někde jinde.
"Nic, jen že.." odmlčel se a ihned pokračoval. "Máš zajímavý oči."
Zrudnu. C-cože?!

Pomalu, ale jistě začínal panikařit, a pohledem těkal z místa na místo. "Co jsi tak nervózní?"
Hmmm, asi se nemůže srovnat s tím, že mu lovec ohodnotil vzhled. Jde vidět, že je to ještě štěně!

"E-eh.." vyklopil jsem. Nikdy mi nikdo nic takového neřekl. Asi mám hodně červené tváře..co?
Každý sensei se spoléhal na vlkovu výdrž a sílu. Nic jiného na tom nesešlo.
"Přiznej si to-" začal a ušklíbl se.

Můj obličej se roztáhl ještě do většího úšklebku, než byl. Pomalu jsem vstal, a přešel k němu.
"P-přiznat...co?" Vykoktal. Usmál jsem se, a naklonil se k jeho uchu.
"Prohru." Zašeptal jsem tajemně.

Vytřeštím oči a svraštím obočí.
"Prohrál si, štěňátko." prohlásil.
"Kazumi," opravil jsem ho uraženě. Vlkovi je to dosti divné, nazývat ho stále psem...
"Oh?" pousmál se, chytil mě za ruce a shodil na záda na postel. "Tvé sněhulí oči, jsou..." olízl mi ušní lalůček. "Roztomilé."

Koukal se na mě jako na vraha, těma svýma očkama. "Takže, Kazumi.....hezké jméno....štěně...." Uchechtl jsem se, a dal mu malí polibek na jeho hebký, drobný krček.

Chtěl jsem ho ze sebe strhnout, ale tělo si myslelo jiné.
"Nikdy si nezahrávejte s lovci," řekl nám kdysi sensei a já jediný se začal na zkoušce smát. Myslím, že bych si za to nafackoval.
"Běž ode mne." zašeptal jsem nervózně a chtěl ho se silou vůle odkopnout, ale byl moc svalnatý a těžký.

"Ne ne. Teď ti ukáži něco nového." Zašeptal jsem a vpil se mu do rtů. Začal se bránit zuby nehty. Snažil se mě zase odstrčit, ale já mu chytl ruce nad hlavou.

Nakonec jsem polevil. Pochopil jsem, že to nemá cenu. Budu to muset hrát a pak využít nějakého momentu a zdrhnout.
Nejspíše se podivil, že jsem se uvolnil.
"Polevil si v obraně? To by vlk neměl, ne?" zaříkával mezi mými rty. Dívám se někam do stropu a poté do těch jeho černých očí.
"Hmm.." zamumlal jsem a věnoval se jeho hlasu. Přišel mi... takový.. zvláštní.

"A jak se jmenuješ?" Zašeptal zlomeně.
"Hmm, Mikhail..." Řekl jsem jsem. Více jsem ho objal, a vtiskl mu polibek za ucha. Jaj, to sem to dopadl. "Kazuki.....miluju tě." Zašeptal jsem.
"O-ok...." Heh? Netušil jsem že to vezme s klidem. "Haha, připrav se na peklo, moje milované štěňátko. Jestli se mi pokusíš utéct, udělám si s tebe omeletu." Na to Kazuki jen vykulil oči.

the end..

----
Je opravdu rekordní psát shounen-ai. Docela se divím. :D Myslím, že to začnu psát, ale.. nevím, nevím. :D Mezi čtenáře patří i má 'sestra', kdo ví, co by si o mě usmyslela. x'D
Hlasujte v anketě xD (Co já do ankety nevymyslím XD)

Se Sumiyou jsem se také dohodli, že sepíšem na tento pár nějakou speciálku. (také asi jednorázovku) Nebo kdyby jste tuto povídku uvítali jako kapitulovku, není problém. Dozvěděli byste se o Kazukiho minulosti či Mikhaleové pravé osobnosti. 3:D xD
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Koko~Chan Koko~Chan | E-mail | Web | 2. července 2015 v 17:34 | Reagovat

Je to pěkná jednorázovka, ale já yaoi moc nemusim :/ :)

2 Λsukα Λsukα | Web | 2. července 2015 v 20:33 | Reagovat

Aňo aňo aňo... x3 koukej psát yaoi častěji... <3 Moc povedené!

3 Yuki Yuki | 3. července 2015 v 16:45 | Reagovat

Yop! Piš dál yaoi :-)

4 Pariah Pariah | Web | 5. července 2015 v 13:52 | Reagovat

Přestože yaoi není moc nemusím tak už obrázek  mě na zacatku dost zaujal :-) hezké :)

5 Miu Miu | Web | 15. července 2015 v 12:04 | Reagovat

To bolo roztomilé! ^^ Samozrejme, som za to, aby si pokračovala s yaoi a shounen-ai :333 (čo iné sa dá odo mňa čakať xD) A bolo by super, keby ste z toho spravili kapitolovku ^^

6 Pervy Salamander Pervy Salamander | Web | 19. července 2015 v 1:28 | Reagovat

Povídka začíná velmi slibně. Je škoda že je tak useklá, trchu bych ji prodloužila. Taky mi trochu vadí to, jak ej kažý odstavec psaný z jiného pohledu... než jsme is ot uvědomila? :D to byla doba. Spíš bych dala dva odstavce jeden a dva odstavce druhý.
Ale jinak se povídka vcelku příjemně čte.
Bude pokračování? Zajímalo by mě jak to s nimi nakonec dopadne :3

7 Gaara Gaara | Web | 26. července 2015 v 13:09 | Reagovat

Moc hezká povídka. Opravdu se vám povedla a kdyby bylo nějaké pokračování tak bych si ho i ráda přečetla :)

8 Troll Karol Troll Karol | Web | 27. července 2015 v 13:50 | Reagovat

Tak to je super! :) konečně někdo, kdo má toho se mnou hodně společného :3
P.S.: povídka úžasná :3 povedla se vám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama