"Můj pane," || 3.kapitola

5. září 2015 v 17:34 | Adís
Ano, vím, že jsem napsala, že povídky nebudu zveřejňovat, ale taková pravda to není. Budu psát a po částech zveřejňovat tak, jak mi to bude vycházet.
Užijte si kapitolu.

3.KAPITOLA | Dva světy aneb Yokayův příběh |1041 slov


Ušklíbl se.
To se mi nelíbí. Rysy tváře se zmírnily a hlavu s negativním pohledem zaklonil dozadu. Vzdychl.
"Je to těžké, ale... pokud jste onou osobou." řekl a na chvíli se odmlčel. Povytáhla jsem obočí.
"Hime je označení princezny. Jste princezna-"
"Cože?! Děláš si ze mě srandu?!" vyjekla jsem, aniž bych ho nechala domluvit. Toto je nenormální!
"Poslouchej mě!" vykřikl hlubokým hlasem, až jsem úlekem povyskočila a zmlkla.
Hrdelně si zakašlal a lépe posadil. "Existují dva svět\. Země a druhý, který nosí jméno Kemono. Je to svět, ve kterém jsou království a celá planeta ovlivněna zvířaty. Jen pár druhů. Kvůli bojům někteří vymřely... Když války nechtěly přestat, nalezli jsme tut planetu, ve které jsme se zabydleli. Nakonec to lidé zjistili a mladší jedinci umřeli. Nejsilnější vyvořili novou éru - v níž jsem i já.
A teď pozorně poslouchejte - nastávající vůdci klanů mají za úkol najít svou hime, teda.. princeznu, kterou mají za úkol chránit, ukazovat nové věci a mil..." Zakašlal, podíval se na mě.
"Nikdo nám neřekl instrukce, jak máme svou hime poznat, ale... poprvé jsem si myslel, že je to Sumika, ale.."
"He?!" Nedalo mi to. On se snažil zjistit, jestli je jeho vyvolená?!
Uškrnul se.
"Asi jsem se mýlil."
Jo a šíleně! Tu největší krávu si ještě neviděl! V hlavě probíhala válka, kde se zobrazovala i Sumika. Ne, že bych žárlila, ale tu holku každý nesnáší.
"A myslím, že hime vidím před sebou." řekl a usmál se.
"Čí?" nedala mi otázka.
"Pro mého bratra. Vím, že jsem řekl, že jsi má, ale.. asi ne." Prohlédl si mě od zhora dolů. Co mám špatného na sobě? Jen modré ryfle a šedé triko.
"Bratra?"
"Budete mít ještě hodně otázek?" zeptal se a protáhl.
"Ano. Proč si myslíš, že mám 'být jeho hime'?"
"Máte dobrou povahu, nejsi ošklivá, máš celkem dobrý vkus a... hodíš se k němu,"
"To víš jen tak?" Připadalo mi to celé divné. Už mám zamotanou hlavu.
"Ne. Musíme to ověřit."
Slovo "uvěřit" vyslovil s takovým znechucením a nepříjemností, až sem se bála ptát se dál. Stoupl si a otevřel své jasně modré oči. Celé mě ovládly.
Přešel ke mně a bez povšimnutí jsme byli v nějakém tunelu, v níž se odrážely malé bílé hvězdičky. Jako bysme letěli časoprostorem.
"C-co-!" nevím, zda jsem to vyslovila, protože se to absolutně nedalo vnímat.
"Ticho a dívejte se." řekl mi do ucha a já okamžitě zmlkla. Letěli jsme tak rychle, že by to ani foťák nedokázal zaměřit.
Na konci tunelu se objevilo tenké světlo, které se čím dál rychleji zvětšovalo.
Zaječela jsem a...
Byla jsem na zemi.
"Řekl jsem, ať se díváte." zabručel nade mnou. Ani nevím, že bych zavírala oči.
"To je jedno." špitnu a zavěnuji se atmosféře okolo sebe.
"Není." zabručel si spíše sám ro sebe a vyrazil rovně k nějaké černé stěně, u které byla černá tma.
Co je to? letělo mi hlavou.
"Tam je pobývá můj bratr, který hledá svou hime. Tak pověřil mě." dal mi na vysvětlenou. Dobře, snad jsem z toho něco pochopila. Ne! Já nepochopila vůbec nic!
"Nestresujte." zakašlal.
To jsem snad vykřikla, nebo co?
Hrad vypadá vcelku strašidelně. Je vysoký, postavený nejspíš z velkých kamenů, které jsou zbarveny do černé barvy. To vidím poprvé...
"Jeho království je pod ochranou černé mlhy, která zachycuje zlé a dobré lidi. Je to určitý druh magie."
Čte mi myšlenky, že?
Radši si v duchu pro sebe nevykládám, protože mi to dost leze krkem.

*ťuk, ťuk*
Na vyzvání jsme šli do velké místnosti, ozdobený vlčími sochami a obrazy.
"Oh, bratře," Hlas takzvaného staršího bratra mi dělal zle na celém těle. Po zádech mi přejel mráz.
Když poklekl Okami, poklekla jsem i já, ale nevím jestli dobře...
"Kdo je to?"
Pohledem mě propaloval, cítila jsem to. Podrážky bot se ke mně blížily. Horká ruka mě vzala za bradu. Byl.. stejný jako Okami. Pěkný, černé vlasy rozčepýřené do stran, černý plášť, ale... měl fialové zářící oči, jiný pohled a charakter. Byl... temnější než jeho bratr.
Díval se mi do očí, až mě nakonec zhypnotizovaly. Po pár minutách se odtáhl, se zavřenýma očima k bratrovi, který byl stále v pokleku.
"To není ona."
Okami sebou škubl.
"Ale mám pro tebe dobrou zprávu; na zítra mi služebníci našli nějaké dívky z nižších a vyšších kast. Popsal jsem jim jen vzhled, jinak jsem vše nechal na ně. Budu si vybírat a jedna z nich bude mou hime."
Slovo "mou" mi znělo trochu... nechutně, alespoň pro mé uši.
"Takže jsem neuspěl? Moc dobře víš, že tyto dívky už nedokážeme vrátit zpátky na Zem." řekl Okami hlasem, který jsem neznala.
Cože?! Nevrátit na Zem?! Měla jsem chuť to vykřiknout, ale pokud toto vážně bylo království a Okamiův bratr byl král, tak to jsem si to nedovolila.
"Ale.." sehnul se k Okamimu uchu a něco mu pošeptal. Já to samozřejmě neslyšela. Okami po odtažení hlavy bratra stiskl pěst.
"Vrať se i s ní do svého království a já si zkusím nalézt princeznu. Hodně štěstí a..." Ušklíbl se. "nezapomeň."
Okami si stoupl se zuřivostí v očích a chňapl mě z ruku ke dveřím. Králův plášť si hrál pokojně svou melodii a on popíjel víno. Nemohla jsem ale říci, jak se tváří. Škoda, chtěla bych to vědět.
Dveře se zavřely.

Na nic jsem se vyptávat už nechtěla. V hradě jsem mu viděla v očích hrůzu, nechci ho.. ještě více vyprovokovat.
"To je dobrý. Už to vyprchalo." řekl mi s klidem a otráveností. Promnul si čelo.
"J-jo. Ty umíš číst myšlenky?" zeptala jsem se. Musela.
Nadechl se a v hlavě srovnával slova, aby mi to pořádně vysvětlil. "Ne. Jsem vlk, jen umím vycítit pocity člověka. Číst myšlenky umí jen Fukuro." řekl a věnoval se cestě, po které kráčíme.
"Aha." I když 'aha' jsem říct nechtěla a měla v plánu ho obklopit další otázkou, neudělala jsem to. Připadám si otravná.
Nadále jsme mlčeli. Mám dojem, že jeden druhému nemáme co říct. Doufám, že mi časem situaci vysvětlí, ačkoliv bych to chtěla vědět teď. Nebudu tlačit. Nechám si to prozatím výřit hlavou.

-------------------
pozn.
- Fukuro = sova
- Okami = zkráceně vlk, po pravdě je to Ookami, ale tak se jmenuje starší bratr Okamiho.

Je mi jasné, že prostě děj neumit rozepsat, neumím si s danou momentkou vyhrát, aby se tam vyskytl všelijaký problém, ale... já nevím, nějakým způsobem to neumím.
Za to se omlouvám.

| 1. díl, 2. díl, 3. DÍL,...|
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elyrose Elyrose | Web | 9. září 2015 v 21:48 | Reagovat

Adís robíš si zo mňa srandu? Je to perfektná časť :DD bože ja sa teším na ďalšiu!! Už aby bola na svete :D. Predstavujem si to ako nejakú mangu :D.

2 Aki Aki | E-mail | Web | 20. září 2015 v 14:05 | Reagovat

Opäť mega úžasný dielik, fakt sa ti veľmi podaril.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama