Mé literární plány na 2018.

1. února 2018 v 18:48 | adís |  povídky
Zdravím.
Dneska přicházím s nápadem, který se mi zjevil v hlavě, když jsem projížděla svým seznamem chystaných příběhů a napadlo mě se s nimi s vámi podělit.


Upřímně si všímám, že psaní beru vážněji, než když jsem psát začínala.
Tehdy jsem prostě vymyslela zápletku, napsala dvě kapitoly a tím to asi haslo. Když to všechno teď čtu, všímám si, že jsem dělala strašné hromady chyb.
A poslední dobou v těch příbězích žiji. Žiji tam se svými postavami jako kameran, jako scénarista a jako pyšný autor.
Snažím se do postav vžít, být v jejich situaci, pokládám si otázky, jak se mohou cítit.
Ačkoliv nejsou mé autorské schopnosti tak velké, snažím se zlepšovat.
Za ty čtyři roky, co píši, jsem se dost v psaní posunula. Fakt hodně. Dějové linky mají svůj význam, postavy mají své duše a každý lístek na stromě v okolí je důležitý.
Nechť to zní egoisticky! Já se za to, že píši téměř každou vteřinu, nestydím. Jsem vlastně hrdá na to, že se v tomhle ohledu liším. Že jsem ve svém světě, vytvářím si své postavy.
Myslím, že mi to asi bylo... dáno. Psát. Bylo mi dáno a snad i přáno psát. Protože už od mých mladých let jsem milovala vytvářet postavy do svého okolí a mluvit s nimi, vytvářet jim podstatnou režii v mém životě. Vytvořit ze svého života fantastiku, sci-fi nebo romantiku. Udělat ze sebe hlavní hrdinku, která bude zachráněna svým vysněným krásně vypadajícím princem. Udělat ze sebe člověka, který v jejich světě padl do zapomnění a nyní se vrací jako hrdina. Někdo, kdo změní a třeba i, ať to zní klišoidně, zachrání svět!
Milovala jsem to.
A miluji to i teď.
Ale nyní se s těmi postavami cítím živěji, než kdy předtím. Vnímám jejich přítomnost mezi mnou, jejich rozhovory slyším v hlavě, jejich oděv a postavení vnímám okem...
Je mi jasné, že nyní budu znít asi jako někdo, kdo se uzavřel ve svém světě a kdo se straní přítomného okamžiku.
Odpovím; ano i ne.
Ale každopádně jsem jen člověk, který je uvězněn mezi oběma světy a žije v nich, vytváří v nich své příběhy.

Ale jak je u mě zvykem, zase jsem odbočila...
Na co se tedy chystám v roce 2018, tedy v tomhle roku?

V první řadě píši fantasy trilogii, jejíž první díl se dočkal své první kapitoly 6.března 2017. Ještě doteď je stále rozepsaný, ale troufám si říct, že jsem v půlce.
Jedná se o smyšlený svět, kde vládne magie, spousty intrik a nástrah - přitom každá postava je jiná; má jinou minulost, vymyšlenou budoucnost a jinou povahu.
V prvním díle se setkáváme s mladou Aarin Nomeró, která je první průvodkyní světem v trilogii Kodex Nomeró. Vyskytují se zde neočekávané nástrahy, zrady a intriky se zlou magií. Postavy, které se tam objevují, jsou neobyčejní lidé, se kterými se Aarin setkává.
Se svým chladným moranem, v překladu manželem, Blackem; jeho otem Neclordem, který žije jen pro utrpení a s jeho matkou Mirjou, která je ta, která se i přes zákon usměje otevře své srdce.
Avšak jsou tam další, kteří stojí za pozornost - také jsou ti, kteří na svých bedrech nosí svůj skrytý význam a objeví se někde v dalších dílech.
Trilogie Kodex Nomeró pojednává o správných rozhodnutí, o spolupráci postav, o vztazích, a o emocích. Je to ten svět, do kterého jsem se zamilovala a ty postavy zbožňuji, až je mi smutno z toho, že některým z nich musím ublížit.

Nicméně v plánu jsou ještě další čtyři speciály, které se zaměřují na minulost jednotlivých postav, u kterých by bylo dobré to, aby si udělal čtenář o nich svůj obrázek.
Aby si z něj udělali buď hrdinu nebo podlého zrádce.

Anotace:

Kodex Nomeró. Jak zní? Jaké skrývá tajemství?
Jakmile Aarin Nomeró dovrší šestnácti let, má splnit svou již předurčenou úlohu; a to spojit krev s jiným klanem - klanem Kuchiki. Avšak jako každá mužská vrchnost, i její nastávající Black, má ledové srdce a emoce z prachu. Mezitím se však pár zlých duší pohybuje ve stínech a zahrává si s černou magií.
Díky těmto zákeřným silám chtějí jakýmkoliv způsobem zničit svazek, aby se tyto dva klany nespojily.Tím vším se prolínají konflikty, zrady, neudržené emoce, intriky a krvavé boje o hrdost.

Název: Kodex Nomeró
Žánr: Fantasy
Počet kapitol: 16
Číst: Wattpad
Série: trilogie Kodex Nomeró
Díl: 1.




Je však samozřejmé, že to v tomto roce nestihnu, ale to jen obrazově. V tomhle roce mám v plánu první díl dopsat a vrhnout se na druhý - Spojeni popelem.
Celá série a její bonusové speciály (pro zvětšení klikni na obrázek):

Další na řadě je:



Anotace:

Svět, který je nyní znám, již neexistuje. Místo papírů jsou digitální hologramy, místo většiny policistů místa činu zabezpečují roboti. Za pomocí digitálních obrazů si vytvoříme svůj vysněný pokoj, ačkoliv ve skutečnosti vypadá úplně jinak. Umělé části těla nejsou nic překvapivého, města překypující moderním vybavením jsou každodenní součástí lidského života.
Avšak to krásné nás upozorňuje i na to, že ve stinných a neosvětlených uličkách žijí lidé, jímž se systém budoucnosti protiví, ba ho z celé duše nenávidí a odmítají přijmout.
Tudíž kriminalita zhoustla a každý krok je pro slabší nebezpečný.

Adysa Lockrood.
Mladá dívka, pracující jako průvodčí v rychlovlaku. Jak bylo řečeno, každý krok je nebezpečný a pro slabší to platí dvojnásobně.
Jednoho dne, jakmile Adysa požádala o digitální karty jako povolení o jízdu rychlovlakem, na vlastní oči poznala negativitu odpůrců, kteří sedí tiše ve stínech a leští si nože, z nichž jeden i ona měla možnost pocítit na svém krku.
Avšak pak se přichomýtl někdo další. Pevná postava, černé vlasy, temné oči, líný, avšak hluboký hlas a v ústech nezapálená cigareta.
Právě tato mužská silueta v okamžiku sťala zločince k zemi a zachránila tak Adysu před svou možnou smrtí. Adysa zjišťuje, že vláda stanovila další systém;
ten, který ochrání slabší.

Tento příběh spatřil světlo světa v srpnu 2017.

Název: Chyba v systému
Žánr: Sci-fi - cyberpunk
Počet kapitol: 5
Číst: Wattpad

Je to skoro necelý měsíc po zkouknutí filmu Ghost in the Shell, který se stal tou největší cyberpunkovou peckou roku 2017. A díky tomuto filmu jsem se namočila do subžánru sci-fi a tím je cyberpunk.
Další inspirací mi bylo anime Psycho-Pass, další díly Ghost in the Shell, kniha Neuromancer, česká kniha 100 miliard neuronů a další.
Ačkoliv to vyžaduje hodně vědomostí, co se týče vědy, ale je tu spousty věcí, které se dají okecat. Ano, v některých momentech hledám informace na internetu nebo se rovnou ptám učitelů ve škole - takže je jasné, že celá škola ví, že píšu příběhy.
Ale musím přiznat, že mi hodně pomohli - málem bych udělala strašnou chybu, co se týče ultračerveného záření a to by mě každý asi zbil na hromadu smetí.
Ale je zvláštní vidět tento svět jinak - vidět ho vlastně v neonkách, domýšlet si, jaké to tu bude třeba za takových dvacet let.
Hlavní hrdinkou je Adysa Lockroodová - poněkud nevrlá dívčina, ale i tam někde uvnitř se skrývá dívka, co má strach a čeká na záchranu.
Její život ohrozí zlo v podobě muže, jeden z tisíce, který nesouhlasí s moderním systémem a jeho děním. Chci těmito zlými lidmi ukázat staré generace - ty, které pamatují to, co bylo. To, co budoucnost pohřbila pod zem.
Je to přesně jako nyní, v tomto světě.
Můj táta je to samé: "Pamatuji si ještě doby, kdy..."
Kdy jsme běhali venku. Kdy nebyli telefony a počítače. Kdy se muselo dělat všechno ručně. A milion dalších věcí. Jistě někteří z vás to pamatují taky - a přesně to chci. Chci, aby nebylo zapomenuto na to, na co ráda vzpomíná generace starší.
Avšak v tomhle cyberpunkovém světě z nich dělám nepřátele, rebely, demonstranty.
Protože ať už je to dobře nebo ne, svět jde dopředu. Za chvíli nebudou existovat knihy. Za chvíli si nebudeme koukat při rozhovoru do očí. Už nebudeme kreslit na papír.
Ovládne nás technologie.
A přesně tady, v Chybě v systému, je to obrazem budoucnosti - ať už to tak bude nebo ne.

Upřímně s tímto mám v plánu ještě druhý díl, ale kdo ví. Protože u tohoto díla mi jde psaní strašně pomalu a štve mě to, ale... ta zpětná vazba! Takovou jsem nikdy nečekala, je úžasná! Jsem za to strašně ráda a prostě tohle dopíšu, i kdybych opravdu nechtěla.

x x x

Další na řadě jsou díla, které jsou v plánu, které chci psát, až dokončím alespoň Chybu v systému a budu mít čistý štít.

Poslední dobou mám v hlavě takové... filosofické otázky, které později spojuji se svými vzpomínkami.
Kdysi jsem byla málem poslána do léčebny.
Kdysi jsem chodila k psychiatrovi a podstupovala terapie.
Kdysi jsem byla agresivní a byla kvůli tomu ještě víc podceňována.
Kdysi jsem se střetávala se samými zlými lidmi, kteří mi vlastně do života nic nepřinesli.
A tyhle vzpomínky pojím do samostatných příběhů, které mají za hlavní hrdinku nikoho jiného než dívku, která je mým odrazem.
Hrdinky se jmenují jinak, mají jiné přátele i nepřátele, ale ta pointa, to základní zůstává - a to je to, co jsem kdysi bývala. Co jsem nesnášela, co jsem trpěla.
Všechno to chci dát do těchto příběhů. Vymyslet postavám život, který nenávidí a potom se setkají s někým, který jim pomůže - což jsem já neměla šanci poznat.
Chci těm postavám, těm sebe samým, dát to, co jsem neměla. Po čem jsem toužila a nedostávalo se mi to.

Anotace:

Těžké je nepřemýšlet. Těžké je vypnout se. Těžké je odejít ze světa, ve kterém je bolest a utrpení to největší zlo, které dokáže člověka potkat.
Ale největším nepřítelem jsou lidé; právě oni jsou strůjci zla.
Tu negativitu nedokáží ovládnout, a proto jsou nakaženi nevinní a slabí, kteří chřadnou a umírají.
Je těžké skrývat se. Je těžké nechat emoce nezískat nad tělem kontrolu. Je těžké nepadnout na kolena.
Tímto způsobem oni, ti zlí, vyhrávají.
Nakazí vás nemocí plné bolesti, chladu a bezmoci. Pak vás chytí do pasti a vy umíráte.

Název: Liška zabita ve svém doupěti
Žánr: Teenfikce, psychologické
Počet kapitol: ?






Jedná se o dívku, která se liší.
Která je obklopena vlky a ona je beránkem, nakažený smrtelnou nemocí - a přesně proto s ní nechtějí mít vlci co do činění, aby neumřeli kvůli infekci.
A přesně takhle jsem sama sebe viděla v tomhle světě.
Cítila jsem se sama, odlišná a hnána do kouta lidmi, které jsem viděla a potkávala. Ve své hlavě jsem si utvářela iluze, co si o mně myslí, co vidím v jejich očích, ale nebyla pravda. Všechno to byla lež - nalhávala jsem si lež, že mě vidí jako zlou, odlišnou a jako nakaženou.
Přesně o tohle jde. Hlavní hrdinka trpí zlými myšlenkami, všechno vidí černě a všechny pokládá za zlé lidi, aniž by poznala jejich duši na druhé straně, na té světlé.
Neposlouchala a plakala. Přemýšlela a trpěla. Dívala se a přála si oslepnout. Přežívala a snažila se umřít.
A v tomhle příběhu přijde to, co jsem si vždy přála - záchranu.
Záchrana je tady v podobě Lukase - studenta oboru psychologie, který si s ní každý den dává sezení místo její hlavní doktorky a snaží se o jedno; aby se Avery otevřela, vypustila toho Ďábla, který jí posedl, toho brouka, který jí nutí myslet o všem černě, aby mu řekla všechno, za co jí považují ostatní za lišku, která lže, která je odpad a blázen. Lukas se snaží jí pochopit a pomoct.
Avery má ale jasno; i on je vlk.
A toho se nehodlá vzdát.

Liška zabita ve svém doupěti je filosofický příběh, ve kterém je hlavní hrdinkou ve skutečnosti moje dřívější já, které chce ukázat lidem moje zlé stránky, můj tehdější pohled na svět a na to, jak je dnešní svět nucen k tomu myslet si to, co jiní. Protože kdyby někteří ukázali svůj tajný život ve snovém světě a řekli by na všechno svůj pohled, hned by byli také považování za snící blázny.
Je to o lišce, která byla zabita ve svých světěch, které milovala a do kterých se vloupaly nejmenovaní lidé dnešní doby.

x x x


Anotace:

Jakákoliv maličkost je její nepřítel. Vidí to jako něco, co jí ubližuje, zraňuje a zakousává se do jejího těla jako parazit.
Nikdo si není jistý, jestli dokáže něco milovat. Zda je něco, co jí udělá radost a vykouzlí úsměv na tváři.
Znají ji jako osobu, která má okolo sebe bariéru, avšak i ona, ta skořápka, praskne, když jí něco ublíží a ona zahajuje protiútok.
Avšak protiútok takový, že teče na podlaze krev, vrstevníci skučí bolestí a její dlaně se chvějí, jako by to nebyla ona, kdo je praštil.
A tak, proti své vůli, musí podstoupit zkoušku.

Název: Harmonie a klid
Žánr: Teenfikce, psychologické
Počet kapitol: ?






Na prvním stupni základní školy jsem byla nespočetkrát provokována - jak mladšími, tak staršími. Do nynějška netuším proč. Byla jsem škaredá? Vypadala jsem jako kluk? Byla jsem tichá? Vytočila jsem je pouhým pohledem na ně? Dovolila jsem si tím moc?
Nosila jsem mnoho přezdívek, které mě dokázaly vytočit. Byla jsem na to citlivá a háklivá. V těchto momentech, kdy do mě rýpali, jsem nechtěla utéct - ale rovnou jim ublížit jako ubližovali oni mně.
Kvůli honění na chodbách jsme měli několikset poznámek, ale stejně to nikoho nepoučilo. Chtěla jsem je chytit, natáhnout pěst a vrazit jim. Přála jsem si, aby neutíkali, aby stáli a byli jako strašáci na poli - stojící a nehnutelní.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem se vyprovokovat nechala. Vystartovala jsem a následovala je do pasti.
A pak jsem byla antilopa, obklopena několika tygry.
Spoustukrát jsem zakopla a byla pro provokaci jako na stříbrném podnose.
Ale nikdy jsem ty lidi nechytila pod krk a ublížila jim - ačkoliv jsem to opravdu chtěla udělat.
Tenhle příběh je inspirován událostmi, které se staly a událostmi vymyšlenými, které tam jsou záchranou, po níž jsem pátrala, ale nenašla.
Po těch letech jsem si ji našla sama a bojuji s lehkou vytáčivostí ještě doteď.
Snažím se vracet o pár let zpátky a vzpomenout si na pocity, které mě tehdy sžíraly. Ano, nevylezou z paměti všechny, ale ty podstatné se najdou, které jsou mi pomocí.
Záchrana v tomhle příběhu je znovu chlapec, který má mou starou osobu vyléčit. Cora, hlavní hrdinka, bude muset absolvovat terapii, která je také plná filosofie, ale co je v tomto příběhu hlavní, je, že všechno bude formou otázek.
Lukas, terapeut, se ptá jak Cory, tak mně.
Jsou to otázky, které si nyní kladu a na které si odpovídám, když jsem viděla rudě, když jsem měla chutě někomu ublížit, když jsem nedokázala myslet na nic jiného, než na to, abych jim dala to, co si zaslouží a klidně, aby u toho tekla krev.

Harmonie a klid je mým pschologickým lékem, který pro mě ještě neexistoval. Na který jsem nedosáhla anebo na který jsem neměla peníze.
V téhle podobě se snažím vyléčit to nemocné, staré já, které ještě doteď trpí nestabilitou svých nervů, své sebekontroly. Protože v těchle chvílích, kdy člověk vidí rudě, může později litovat činů a slov, kterých se dopustil.

Koho nenávidíš, Coro?
Jsem to já, ty a nebo ten kámen?

No.
V tomhle momentě to ukončuji.
Ve skutečnosti mám v plánu toho hodně, ale... cítím se na to ukončit to právě teď.
Klidně udělám i druhou část, kde se bych ukázala připravovaná díla plné romantiky. Z prostředí hasičů s romantickou zápletkou (Lov popela); s dívkou, která se setkávala se špatnými lidmi a když už si myslela, že spatřila svou svítící hvězdu, objevila se tma, do které se zamilovala (Měsíc a tma); dívenku ve středověkém světě, obklopenou lidmi, kteří jí považují za čarodějku. Avšak je zachráněna a schovaná pod křídly naděje a bezpečí (Pod tvými křídly); a o dívce, která byla v objetí samoty a žalu, když však přijde muž, který jí věnuje hřejivé objetí, po kterém toužila. A ačkoliv se toho zlého, co se ukrývá v muži, bojí, stále víc jí to k němu přitahuje (Tanec s vlkem - aneb Červená karkulka v moderním světě -).
Co myslíte? Měli byste zájem?
Každopádně děkuji, pokud to někdo přečetl až sem a snad se najde někdo, kdo se mnou počká na dobu, kdy něco z toho vyjde na povrch. :)

(pro zvětšení všech mock-upů/obálek knih stačí kliknout na obrázky).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zoe Zoe | Web | 2. února 2018 v 14:28 | Reagovat

Hned nazačatek bych chtěla říct, že jsem tvoje povídky asi nečetla - alespon si to moc nepamatu (zjistím až je budu postupně procházet)

Ale i tak si mě hned v prvních větách zaujala. Příběhy vypadají oprvdu zajímavě :) a moc ráda si některé přečtu :)

Jinak: Ty ty obálky vypadají dokonale! :) Jsou pravé?:D protože to užasná práce :) hned bych nejmeně po jedné šáhla :D

2 adís adís | E-mail | Web | 2. února 2018 v 15:54 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji! :) Jsem ráda. :)

Taky děkuji. :) No, jako... je to všechno upravené, ale má grafické práce. :) Tak to splnilo účel... :)

3 Zoe Zoe | Web | 3. února 2018 v 11:46 | Reagovat

Tak to klobouk dolů :) opravdu výtečná práce :) klidně bych je dokázala považovat za pravé :)

4 Tonda Tonda | E-mail | Web | 4. února 2018 v 12:09 | Reagovat

Jsem moc rád že jsi se vrátila! Možná mi to konečně dodá nějakou motivaci napsat nový článek. :D
Přiznám se, že jsem moc tvých povídek nečetl, ale teď už mám po zkouškách, tak proč ne, rád si tvoje práce přečtu. :) Jinak páni, ty píšeš tolik příběhů a já už několik let vymýšlím jeden a ten samý, pořád ho měním a popravdě už v tom mám trochu bordel.
Koukám že tvůj styl je hlavně fantasy a psychologický, to já rád. :D Skvělá kombinace. Možná, že ty knihy jednou vydáš! To by bylo super.

5 Majo Majo | Web | 7. února 2018 v 22:47 | Reagovat

Vím, jak to myslíš, když říkáš, že jsi se svými postavami jako scénáristka. Mám to podobně, i když jsem někde asi tak dva miliony levelů pod tebou, jelikož nejsem schopná si stvořit vlastní originální svět, a tak se držím již vymyšlených postav.
Každopádně všechno o čem tady píšeš, co připravuješ a podobně... No, wau! Obdivuji každého, kdo dokáže stvořit svůj vlastní svět a tím víc, když je to fantasy či sci-fi. Všechno co máš tady vypsané bych si koupila asi tak po třech sekundách, co bych si přečetla anotaci. Musím si to všechno přečíst a nesmím na to zapomenout :D Stejně jako Tonda přeju, abys to jednou vydala. A pak budu mít celý jeden regál v mojí knihovně věnovaný tvým knihám :D

6 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 25. února 2018 v 14:30 | Reagovat

Čože?! Tak veľa? A také dobré? Ako je možné, že som o tvojich poviedkach nepočula skôr? Moja chyba, ktorú v blízkej dobe napravím. Najviac ma zaujala Chyba v systéme, ale všetky znejú dobre. Urobila si im krásne obálky aj anotácie. Normálne sa na to teším.

7 Sayami Sayami | E-mail | Web | 27. února 2018 v 17:51 | Reagovat

Je pekné, že máš toľko inšpirácie a múzy na to vytvoriť toľko zaujímavých príbehov a ja ti želám, aby ťa to bavilo aj naďalej. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama